Duben 2013

Little Things - 6 - I want it.

15. dubna 2013 v 21:54 | Maybes.
Čauko kakauky! Další část - ikdyž trochu kratší a obsahově horší, ale začíná mě přepadat stres a další příznaky přijímací nemoci. Bože, to zní jako projímací. Z pohledu Rachael, která je vlastně já, i když si tam můžete představit mou kamarádku Týnku:'). To je fuk. Užijte si to.


50 Shades of Grey!

3. dubna 2013 v 19:48 | Maybes. |  Maybes's diary
Dobře, asi si říkáte: 'Nojo, tohle není povídka.' ale já potřebuju znát vaše názory, takže! Sem s nima!
Četli jste to někdo?:) Já to teď čtu a trochu v tom vidím svůj styl psaní. Ano, jasně, moje žvásty se tomuhle nemůžou rovnat, ale trošku se v tom vidím, prostě:D. Jsem do toho brutálně začtená a baví mě to!:):D. Proč asi?:D A co vy?

Vaše May:*!

One Direction - jednorázové

1. dubna 2013 v 13:44 | Rosette

One Direction - jednorázové povídky


The End?

1. dubna 2013 v 13:05 | Rosette |  Rosette's diary

Ahoj všichni...:)

Po dlouhé době se hlásím… Uvažovala jsem nad tím, co sem napíšu… Co vám oznámím. Jak jste si mohli všimnout, z mé strany jde psaní jaksi do kytek. Nemám inspiraci, náladu, chuť, čas… Když už něco napíšu, jsou to úvahy nad vším možným a zároveň bláboly, které kdybyste četli, nejspíš mě pošlete na psychiatrii.

Mívala jsem období, kdy jsem bez psaní nemohla vydržet. Psala jsem ve škole, sešity měla plné poznámek, co vše by v povídce mělo být, co tam napíšu, jaká nová postava se objeví. Múza při mně stála, když jsem jela v autobuse, když jsem stála ve frontě na obědy, když jsem pospíchala domů. Něco mi prostě blesklo hlavou a náhle mi to bezvadně zapadalo do povídky. Ale teď? Nic… Prázdno.

Možná je to zčásti tím, že nevím, co chci psát. Vím, co bych měla, ale nejsem si jistá, jestli to co bych měla psát, je i to, co chci. Já vím, je to zamotané. Tajně (ano, i před May jsem to zamlčela) jsem uvažovala o tom, že bych psaní nechala. Jsou to tak 2-3 týdny zpátky. Stále se touto myšlenkou zaobírám, ale vím, že kdybych toho opravdu nechala, něco uvnitř mě, by nebylo zrovna nadšené. Bolelo by to. Přeci jenom, píšu už několik let a najednou toho nechat…

Moc vás sem nechodí a já se nedivím. Blog tak trošku zamrzl a nebýt Maybes., ani se nehne. Nebudu vás krmit řečmi, že se to zlepší. Že přijdu domů a vrhnu se na psaní. Ne. Nemám náladu vám lhát a doufat v "něco". Můžu jen doufat, že ta chuť, ta inspirace, kterou jsem denně mívala, se vrátí. Že opět budu koukat do počítače a slov bude ve wordu přibývat. Že zase napíšu několika stránkové slohy, které budou o něčem.
Nic však nemůžu slibovat. Prozatím se tedy s vámi loučím... Promiň mi to, Sár.