Valentine's day - Liam

14. února 2013 v 8:40 | Rosette

Liam




Valentine's day

Stála jsem před dveřmi do obrovské vily. Vily, kde bydlí můj přítel… Dnes byl Valentýn, a i přes to, že jsme byli domluveni, že se sejdeme až večer, nevydržela jsem to a musela ho vidět. Nebo vidět… Spíš mu oznámit jednu věc.

Nikdy jsem nepatřila k lidem, co v sobě něco dlouho vydrží držet. Tajemství jiných? Jo, to bylo v pohodě, ale něco, co se týkalo mě? Nee.. To muselo ven. A i kdybych to vydržela, Liam by to na mě poznal. Stejně jako vždy…

Zmáčkla jsem zvonek a čekala, až mi někdo přijde otevřít. Zanedlouho se dveře opravdu otevřely a ven vykoukl Harry. Zmateně se na mě podíval.



"Děje se něco, Danielle?"

"Taky tě ráda vidím, Harry," zašklebila jsem se. "Potřebovala bych mluvit s Liamem."
"Jo, jasně, pojď dál," pootevřel dveře a já vklouzla dovnitř. "Je ve svém pokoji."

"Dík…," pousmála jsem a už si to mířila do prvního patra, kde měli kluci ložnice. Cestou jsem nikoho nepotkala. Louis byl nejspíš u Eleanor, Zayn někde lítal. Vzhledem k tomu, že byl Valentýn, dělal Harry s Niallem twitcam, takže i ti byli zaneprázdnění.

Zastavila jsem se před Liamovými dveřmi a zhluboka se nadechla. Tak jo, Dan, teď nebo nikdy. Jdi to na to… Nějak mi nedošlo, že rozrazit dveře není zrovna nejlepší nápad.

Liam stál na posteli a rozhazoval kolem sebe okvětní plátky růží, a jak jsem si stačila všimnout, všude kolem byly rozestavěné vonné svíčky.

"Danielle?!" vyjekl Liam a okamžitě seskočil z postele, aby mi zatarasil výhled. "Co tady děláš?!"

"Ehmm… No…," zrudla jsem. Nejspíš jsem měla vydržet… "Jdu tak okolo a řekla jsem si, že se stavím."

Prokoukl mě. Věděla jsem to hned, jelikož se zamračil a pátravě se mi prohlédl. Jak jsem řekla, vždy na mě všechno pozná…

"Pokud odsuneme to, že jsi mi právě překazila přípravu na romantický večer, nechápu další věc… Proč mi něco tajíš?"

Sklopila jsem hlavu. "Já ti to nechci tajit."

"Takže?"

"Noo…"

"Dan," jednou rukou mi nadzvedl hlavu. "Můžeš mi říct cokoli." V jeho očích se zračila láska, ale zároveň i odhodlanost. Ano, rozhodně mu to musím říct, jelikož jinak bude celý den nervní, že něco neví a při mém štěstí si bude myslet, že se s ním chci rozejít.

"Tak jo…," strčila jsem do něj, takže postoupil o pár kroků zpět. Vstoupila jsem do pokoje a zavřela za sebou dveře. "Nepatřím k lidem, co něco o sobě dlouho tají a to, co ti řeknu, změní náš život docela dost. Bojím se tvojí reakce a nejsem si vůbec jistá, co bude dál, ale chci mít jasno, Liame…" Nádech, výdech.

"Jsem těhotná."

Ztichl a ztuhle na mě zíral. Tohle dělal vždy, když ho něco překvapilo. Musela jsem tedy počkat, než si uvědomí, co jsem mu vlastně řekla a až pak se dočkat nějaké té reakce. Jakmile jsem to vyslovila, věděla jsem, že si tento den budu pamatovat navždy. A i s jeho reakcí… Reakcí, která mě velmi potěšila.

Usmál se, přivřel oči. "Já budu táta."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maybes. Maybes. | 15. února 2013 v 20:19 | Reagovat

Ale nuný:O! Krásné:*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama