Sny se plní

9. února 2013 v 19:22 | Rosette
Takže, hlásím se s jednorázovkou, kterou jsem napsala pro jednu mou úžasnou kamarádku, která je nemocná. Nee... Vůbec netušíte, o kom mluvím!:D
P.s.: Vzhledem k tomu, že mám takový dojem, že by si něco se Zaynem Malikem přála zažít, je to tak lehce o ní. A ta holka vedle Zayna je ona, ale ode mě to nemáte! Mmch, že je nádherná?:)

Rosette


*Sarah*

Nemohla jsem tomu uvěřit. Už několik let jsem se snažila mamku přemluvit, ať mě pustí do Anglie za tátou. Ale ona vždy řekla, že ne, protože jsem ještě mladá. Nejspíš si myslela, že když po jejich rozvodu odjel táta zpět do své rodné země, budu tam chtít zůstat a žít s ním. Což bych nejspíš chtěla…

A teď, v mých 17-ti letech, se mi podařilo ji konečně přemluvit. Proč? Protože si našla přítele a byla těhotná. Měla novou rodinu, do které jsem sice patřila, ale byl to pro ni nový začátek, který jsem zbrzďovala připomínající jí stále mého otce.

I Michal, její nový přítel, se mě zastal. Moc jsme spolu nevycházeli, takže byl nejspíš rád, že vypadne a bude ji mít jen pro sebe. Proto mi před týdnem oznámili, že se mamka dohodla s tátou, že u něj můžu bydlet. Říct, že jsem byla nadšená, by bylo slabé. Začala jsem nadšeně ječet a poskakovat po pokoji. A mamka? Usmívala se.

Loučení proběhlo rychle, jelikož jsem nestíhala let do Německa, kde jsem měla přestoupit na letadlo do Londýna. Mamka měla slzy v očích stejně jako já, ale obě jsme věděly, že to tak bude lepší. Slíbila jsem, že je přijedu navštívit o velkých prázdninách a budeme volat přes skype.

A pak jsem konečně nastoupila do letadla…

Celou dobu letu jsem poslouchala svoje miláčky - One Direction. Už několik měsíců jsem byla Directionerka, jelikož mě do toho tak trochu navezla moje kamarádka za třídy. Mým nejoblíbenějším členem byl Zayn. Milovala jsem jeho čokoládové oči a dokonalý úsměv.

Když jsem odjížděla, sundávala jsem ze stěn všechny plakáty 1D, jelikož jsem se s nimi nehodlala rozloučit. Neměla jsem ráda časopisy jako Bravíčko, kupovala jsem si je jen kvůli klukům. A nelitovala jsem… nikdy. Teď byly všechny ty pro mě důležité věci uložené v jednom z mých kufrů.

V Berlíně jsem přestupovala do letadla, jež letělo do Londýna. Tentokrát otec nedal jinak a já letěla první třídou. Nevadilo mi to, ale že bych z toho byla bůh ví jak unešená, to se taky říct nedalo. Nejspíš tam budou samí boháči a mezi ty jsem já nepatřila. Vlastně jsem ani nechápala, kde vzal táta peníze…

Postup byl stejný jako v Praze, a tak jsem za chvilku zase seděla na svém místě a v uších měla sluchátka. Vlastně jsem se ani tolik nemýlila. Na několika místech seděli nafintěné dámičky s povýšeným úsměvem a muži v padnoucích kvádrech.

V duchu jsem protočila oči a raději vyhlídla z okna. Nic se nedělo, místo vedle mě nadále zůstávalo prázdné a mě po pár minutách písničky ukolíbaly do sladkého spánku.


***

"Vstávej," šeptal mi někdo do ucha. Co?

Unaveně jsem zamrkala a natočila hlavu doleva, abych věděla, kdo mě budí. Otevírala jsem pusu, abych něco řekla, když… DO PRDELE!

Oněměla jsem. Jinak se to říct nedá… Kdo by taky neoněměl, když vedle něj sedí ZAYN MALIK!

Mírně se pousmál nad mým výrazem. Ano, musela jsem vypadat komicky. "Za chvilku budeme přistávat."

"Díky," vzpamatovala jsem se a nesměle se usmála. "Ehmm… blbá otázka, ale fakt jsi to ty?"

Rozesmál se. Bože, víte, jak nádherně zní jeho smích?! "Jo. Pokud myslíš: "Vážně jsi Zayn Malik?" tak jo. Jsem to já."

"A dáš mi autogram?" vyhrkla jsem a vytáhla kabelky bloček na psaní.

"Klidně."

"Děkuju," řekla jsem a sledovala, jak se mi podepisuje. Měl tak nádherný podpis!

"Na…," podal mi ho zpátky. Děkovně jsem se usmála a schovala ten poklad do tašky.

"Odkud vlastně jedeš?"

"Z České republiky. Bydlela jsem tam, ale teď se stěhuji do Londýna k tátovi."

"Aha. My jsme měli v Berlíně koncert."

"Já vím," přikývla jsem, vzpomínajíc, jak jsem o tom četla na facebooku.

"Seš hodně velká directionerka?"
Zčervenala jsem. "Spíš znám lidi, kteří takový jsou, a nechávám se do toho navézt."

"Jojo."

"Připoutejte se, prosím. Za minutu budeme přistávat."

NEE!! TAK BRZO NE!

Smutně jsem se natáhla pro pás stejně jako Zayn. Zatímco on však byl připásaný za chvilku, já se se svým pásem prala. Zdál se mi nějaký zaseklý. Nebo jsem vážně až tak nemotorná?

"Počkej, pomůžu ti," nahnul se přese mě. Projel mnou elektrický náboj, když se jeho ruka dotkla té mé a myslím, že jsem nebyla jediná, kdo to cítil. I když jsem už byla připoutaná, Zayn zůstával stále nakloněný a hleděl mi do očí.

"Chtěl bych tě vidět," vylezlo z něj. "V Londýně…"

Udiveně jsem zamrkala. Vážně to řekl?! Ááááááááááááááááááá!!!

"Tak jo…," snažila jsem se neznít jako šílená fanynka.

"Máš čas? Tenhle týden?" odtáhl se (SAKRA!) a krásně se usmál.

"Jo," přikývla jsem a nadále na něj bez dechu hleděla.

"Super. A ehmm…," zčervenal. Bože, je tak rozkošnej! "Podáš mi ještě ten blok? Napíšu ti adresu, kde se můžeme sejít."

"Tady…," nezaváhala jsem a podala mu ho. Něco tam napsal a znovu mi ho dal.

Když jsem ho zandávala zpět do tašky, projelo letadlem cuknutí, jak jsme přistáli na zemi. Zvedla jsem se a prudce se otočila na Zayna. Tvářil se hrozně smutně…

"Co se děje?"

"Budeme vystupovat."

"Ale brzy se uvidíme?" Zmateně jsem se na něj podívala.

Jeho tvář se rozjasnila. "Jo a na to se budu těšit."

Letadlo zastavilo a letušky rozdávaly pokyny k vystoupení. Nejdřív vystupovaly cestující letící první třídou, tudíž my. Zayn se zvedl a podal mi ruku, kterou jsem s úsměvem přijela.

"Jak se vlastně jmenuješ?"

"Jsem Sarah."

"Takže, Sarah… Tohle jsem chtěl udělat hned, jakmile jsem viděl, jak krásně spíš," naklonil se ke mně a vtisknul mi letmý polibek na tvář.

Zrudla jsem, avšak hlavu jsem nesklopila. Koukala jsem do jeho nádherných očí a bála se té chvíle, kdy se neuvidíme. Bylo to jako sen. Já, normální holka z České republiky, se držím za ruku se Zaynem Malikem a navíc od něj dostanu pusu.

"Budu se těšit na naše setkání," usmál se krásně a pustil mě, přičemž pomalu odcházel. Celou dobu ze mě však nespouštěl oči. "A napiš mi!"

"Nemám tvoje číslo!" vyjekla jsem zklamaně.
"Ale máš! Na papíře!" zasmál se a naposledy mi zamával, přičemž zmizel u východu.

Stála jsem tam naprosto beze slov. Kdyby ke mně nepřišla letuška a neřekla, že i já musím vystoupit, nejspíš bych tam stála ještě dlouho. Vždyť se mi právě splnil i můj druhý sen…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maybes. Maybes. | 9. února 2013 v 19:32 | Reagovat

Je hrozný, jak moc mě znáš! Je to tak krásný... kdyby se mi to jednou stalo, přísáhám, že bych chodila spát brzo:(:D!

Ta fotka je děsná:DDDDDD...

Ale moc ti děkuju, je to tak krásný:'))!

2 Mončičák Mončičák | 10. února 2013 v 20:23 | Reagovat

Čokoládové oči a dokonalý úsměv...co víc dodat..:) úúúúžasná jednorázovka..:P Trochu jsem si tam představovala sebe..sorry Maybes.:D Myslím, že o tom můžu snít dál.:')

3 Maybes. Maybes. | 10. února 2013 v 21:49 | Reagovat

[2]: Zayn:')! To je v pohodě, už jsem si zvykla, že se o něj musím dělit. (víš, jak to myslím;D). Ano, snít můžeme:')!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama