Little Things - 3 - Is this Terrie's dream or it's real?

14. února 2013 v 14:25 | Maybes.
Bonusová část... Když je ten Valentýneček. Doufám, že si ho užijete v objetí chlapce/dívky a ne jako já s kapesníčkama a počítačem a sciama. Je to věnovaný moji milované Ros (ztvárňuje ji právě Terrie:):D)! Má strašně ráda Harryho, tak co bych pro ní neudělala:*! Mám Tě ráda, Rosettko:')! Užijte si ji!



[Terrie]

Vracela jsem se z práce. Pracovala jsem v malé kavárničce, která byla poměrně dlouhý kus cesty od internátu. Zastavila jsem se na malém plácku, kde jsem si dala sraz s Andy. Měly jsme se tu sejít a půl sedmé. Stála jsem tu už deset minut. Nikde nikdo. Sedla jsem si na lavičku. Byla jsem vážně unavená. V práci bylo narváno, žádná pauza, pořád na nohou. Nečekala jsem, že práce bude obnášet takovou energii. Lehla jsem si na lavičku a čekala na Andy.




'Hej, hej ty!' uslyšela jsem nad sebou. Prudce jsem otevřela oči a posadila se. Myslela jsem si, že je to konečně Andy, a že půjdu domů, ale když jsem pořádně zaostřila, zjistila jsem, že je to nějaký kluk.

'Kdo jseš?' řekla jsem a přitáhla jsme si kabelku blíž k tělu. Protřela jsem si oči a znovu na něj pohlédla. Byl krásný. Kudrnaté husté vlasy mu vlály v lehkém větříku, měl v nich dokonale posazené pilotky a to tělo… jen se přitulit. NE! Nemůžu takhle myslet.

'Harry.' mrkl na mě. 'Harry Styles.' zakuckala jsem se. Ten slavný Harry Styles? O. Můj. Bože. To. Není. Možný. Usmála jsem se a snažila se vypadat dobře. Ale s rozespalým obličejem to moc nešlo. 'Ty jsi spala?'

'Ne, měla jsem rande s lavičkou.' mrkla jsem na něj a jeho koutky úst se pomalu zvedaly do velkého úsměvu. Poté jsem vstala. Byl stejně velký jako já. Dokonale se k sobě hodíme. Ne, kecám. On je slavný, já jen obyčejná holka, která nemá ráda One Direction, ale miluje Harryho. Ne, nemiluju ho, přece. Jen se mi líbí a to je rozdíl.

'Můžu tě doprovodit domů?' přikývla jsem se a dala si kabelku na rameno. Vyšla jsem. Harry šel vedle mě a hlasitě oddychoval. Bylo to roztomilé. Chvíli co chvíli jsem se na něj koukala. Nedalo se odolat jeho obličeji, který vám říkal:'Vem si mě!'

'Jak se jmenuješ?' zeptal se mě. Já jsem chvíli váhala, jestli mu to řeknu, ale nakonec jsem zahlédla malou restauraci, která byla nedaleko od nás.

'Nechceš to probrat až tam?' ukázala jsem směrem k restauraci. Udiveně se na mě podíval, ale nakonec souhlasil. Můj bože! Co to dělám? Právě jsem kluka pozvala do restaurace. Jsem vadná. Copak je Valentýn? Vždyť je červen. Mám úpal. Potřebuju vodu.

Za celou cestu do restaurace nikdo neřekl ani slovo. Harry byl asi mírně překvapen a já jsem byla zmatená ze svého činu. Došli jsme ke dveřím restaurace a Harry mi je otevřel. Rychle jsem proklouzla a počkala vevnitř, dokud nevešel i on. Bylo to tu opravdu krásné. Všude byly zapálené svíčky, stoly byly dřevěné a kulaté. Uprostřed místnosti stál velký strom, který měl koruny až u stropu. Jeho větve se rozprostíraly celou restaurací. Jo, byl umělý.

'Chceš sem?' Harry vybral stůl nejdál ode všech, v přítmí. Nechtělo se mi tam, ale přikývla jsem. Nebudu dělat scény. Sedla jsem si na místo, kde bylo víc světla, aby na mě když tak všichni viděli, kdybych řvala. Kdyby byl Harry pedofil, ale to pochybuju. I když… říká se, že je dost aktivní… Ale mě by nevadilo, kdyby … Ne, to nejde. Je to kamarád, zatím.




'Tak, jak se teda jmenuješ?' zeptal se mě, když nám číšník donesl pití. Objednala jsem si nějaký nealkoholický koktejl. Chtěla jsem s alkoholem, ale když Harrymu taky nebylo 21, nedá se nic dělat. Zadíval se mi do očí. Já d těch jeho. Měl je krásně zelený. Připadalo mi, jako kdyby naše oči měli sex. Zní to divně, ale koukali jsme jeden na druhého tak dlouho… Pak se ke mně nahnul, ale já uhnula a napila se.

'Ehm… takže, jak se jmenuješ?' zeptal se mě naposledy, protože tenkrát jsem mu chtěla dát přesnou odpověď.

'Terrie.' usmála jsem se. Harry udělal takový obličej, že čeká. 'Terrie Marin.' dodala jsem pohotově. A pak přišla ta snůška těch zatraceně krásných a sladkých keců, jak je moje jméno krásné, a že sem celá krásná.

Koukla jsem se na hodinky. Bylo už osm a já se holkám neozvala. Proto jsem vytáhla mobil, abych se ujistila, že mi alespoň Andy nechala zprávu.

'Shit.' vyjekla jsem. Na displeji se mi ukazovalo něco málo přes 30 zmeškaných hovorů a 10 sms. Harry se na mě tázavě pousmál, ale když jsem se začala tvářit víc bledě, zvážněl a chytl mě za volnou ruku.

'Děje se něco?' musím domů, kamarádky mají strach. Okamžitě zavolal číšníka, hodil mu nějaké peníze a odcházeli jsme.

'Nemusel jsi to za mě platit.' usmála jsem se na něj. 'A promiň, že tě honím.' dodala jsem se a vykračovala si to k internátu. Cestou jsme toho moc nenamluvili, spíš jen to, kde bydlím, odkud jsem a další kraviny. Pak se mě ptal i na to, kolik kamarádek bydlí na intru.

'Hledáš za tím něco?' zeptala jsem se ho a laškovně na něj pohlédla. On zrudl, ale zasmál se. Zakroutil hlavou.

'Ne, mám čtyry trhlý kamarády… tři z nich jsou nezadaní a chtějí holku, tak se ptám, ať ví, kde hledat.' usmál se. Choval se jako jejich táta. Nebo nějaký opatrovník, který je nerad vidí samotné a ztrhané.

'Tak řekni těm tvým kamarádíčkům, že moje tři kamarádky jsou totálně nezadané a volné, až jim to srdce trhá.'

Usmál se na mě. Už jsme stály před internátem. Všude svítily lampy, začínala být tma. S Harrym mi bylo vážně dobře, ale už jsem chtěla jít dovnitř. Nevím, ze začátku jsem z něj byla hotová, ale teď ž moc... Ne, je furt sexy.

Najednou se ke mně přiblížil a políbil mě. Zničehonic. Vyděšeně jsem se na něj podívala a odsunula ho. Rychle se chtěl začít omlouvat, ale jeho rty chutnaly tak skvěle. Byly jako droga. Přitáhla jsem si ho k sobě a začala ho líbat. Líbat děsivěji než on mě. On byl něžný, kdežto já jsem po něm vyjela jako hladový vlk. Zaryla jsem mu ruce do vlasů a něžně masírovala. I když mi docházel dech, držela jsem. Copak tuhle chvíli ještě někdy prožiju? Ne. A proto si ji chci užít naplno. Nejvíc jak to jde.

'Jsi tak krásná.' zašeptal mi Harry do ucha, když jsme se od sebe odlepili. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Mám slyšiny, halucinace a tohle celý je sen. Nevěřím ničemu, co se stalo…


(V tomto příběhu Valentýn není:D!!)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Džejna:* Džejna:* | 15. února 2013 v 20:14 | Reagovat

To je tak AAaah *_*
No myslim,že se ja s mým psaním můžu jít zahrabat-.-
<3

2 Lily Lily | 15. února 2013 v 20:29 | Reagovat

Moc hezkýýý Sáríí jako vždy :-P  :-)  ;-)

3 Zuzik Zuzik | 16. února 2013 v 9:57 | Reagovat

juuuu překrásné :-D kdy bude další díl ? :-)

4 Maybes. Maybes. | Web | 17. února 2013 v 9:56 | Reagovat

[1]:  Děkuju:*, jasně, zahrabat... Všichni víme, že píšeš líp:')!

[2]: Děkuju Lily:**

[3]: Díky)), snad brzy, no:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama