Together Forever-Epilog

29. února 2012 v 22:23 | Rosette

Toto je konec povídky Together Forever. Chtěla jsem, aby byla zakončena v nějaký výjimečný den. A dnešek snad výjimečný je, ne? 29. Února 2012. Snad se vám bude líbit a neodsoudíte mě, za takový konec. Přemýšlela jsem, že bych mohla pokračovat. Jen s jinou hlavní postavou… Co třeba Beckyiny děti? Nebo snad Nessie? Zatím to však řešit nebudu. Jednou snad… Uvidíme… Rosette



*Pohled Isabella*
Rok. Už je to rok od doby, co se moje malá holčička narodila. Rok od mé přeměny. S Edwardem jsem se usmířila a všechno si vysvětlila. Nějakou dobu mě Emmett častoval poznámkami o tom, že jsem slabá. Jakmile jsem ho však rozdrtila v páce, zmlknul.
Dalo by se říct, že se vše vrátilo do správných kolejí. Já jsem získala to, co jsem chtěla a ještě malého andílka k tomu. Stala jsem se plnohodnotnou Cullenovou a členkou rodiny, která spolu bude držet na věčnost.

Po přeměně jsem získala výhodu. Nevadila mi lidská krev. Tenkrát si Carlisle myslel, že je to můj dar, později se však zjistilo, že mým darem je psychický štít. Každopádně jsem měla to štěstí a mohla jít poděkovat Eleanor osobně. Sice po půl roce, ale přesto…

Jenže když jsem přišla k ní domů, nebyla tam. Ona ani děti její dcery. Slehla se po nich zem. Prosila jsem Carlislea, ať se je pokusí najít. Snažil se, vypadalo to však, že zmizeli z povrchu zemského. Nakonec jsem se s tím smířila, nic jiného mi nezbývalo.

Kdybych však měla tu možnost, nabídla bych jí život u nás. Měli sice krásný život, ale přeci jenom by měl upíří svět zůstat v utajení. Nedošlo k tomu, ale já nepřestanu doufat. Třeba se jednou objeví…

Po neúspěšném hledání Nory s dětmi jsme se nakonec vydali do Forks. Od Charlieho jsme dostali vynadáno, že jsme nepřijeli už dříve, nakonec se s tím však smířil. Dokonce ani neměl žádné připomínky a otázky na můj nový vzhled. Zato Jacob…

Museli jsme se sejít se smečkou a vše jim vysvětlit. Tím pádem se dozvěděli o Renesmé. Nejdříve ji chtěli zabít, jenže potom ji uviděl Jake. Otiskl se do ní. Možná to bylo dobré, neboť se jí proto nemohli dotknout, ale Edward trpěl. Nebyl zrovna nadšený představou Jacoba v rodině.

Mě by to nevadilo, já ho jako bratra brala, ale jako manžela mé dcery? To ne. Nejspíš proto jsem mu také oznámila, že si nepřeji, aby se s ní stýkal. Snažil se mě přemluvit, já však byla neoblomná. Chtěla jsem pro svou dcerku co nejnormálnější dětství a s vlkem po boku, který je do ní navíc otisknutý by to nešlo. Nakonec to pochopil, musel.

Přestěhovali jsme se do Anchorage. Forks to sice nebylo, ale mělo toho hodně společného. Déšť, lesy, Emmetovy oblíbené medvědy… Připadalo mi, že jsem doma…

"Bello!" Zakřičela na mě zezdola Alice. Usmála jsem se. Ta se nezměnila. S Nessie si okamžitě padla do noty. Vzhledem k tomu, že Ness stárla rychleji než člověk, každý den jí kupovala nové oblečení a několikrát za den jí převlíkala. Renesmé nevypadala, že jí to vadí.

"Už jdu!" Křikla jsem na ni a vyšla z mého a Edwardova pokoje.

"No konečně." Zabrblala, když jsem sešla do obýváku, který byl svátečně vyzdoben. Aby ne, moje malá holčička slavila jeden rok. Jak rychle to uteklo. Rostla jako z vody.

"Zlatíčko." Zašeptala jsem a vzala si svého andílka z Aliciné náruče. Okamžitě se na mě usmála a prstíky mi přiložila na tvář. Viděla jsem vše jejíma očima. Alici, jak zdobí, Emmetta, jak ji provokuje, Esmé, jak zpívá…

"To musí být." Mrkla jsem na ni. "Máš přece narozeniny."

Roztomile našpulila rtíky jako by přemýšlela a pak se krásně usmála. Chápala to.

Byla to moje malá chytrá holčička.

"Naše." Ozvalo se za mnou. Nemusela jsem se otáčet, abych věděla, že za mnou stojí on.

"Opět jsem povolila štít?" Zeptala jsem se, i když jsem předem znala odpověď.

"Naučíš se to pořádně ovládat." Zašeptal a objal mě kolem pasu. Ucítila jsem ve vlasech jeho rty.

"Je chytrá po tobě." Usmála jsem se a podívala se a andílka ve své náruči.

"A krásná po tobě."

"Vždyť je celá ty." Zasmála jsem se. Edward zakroutil hlavou.

"Po mě má jen barvu vlasů. Oči, pusinku, nos… Celá ty."

"Dobře." Zašeptala jsem a podívala se z okna na západ slunce.

"Miluju vás." Špitla jsem potichu. V odlesku okna jsem viděla, jak se usmál.

"A já vás. Navždy."

Navždy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mima19974 mima19974 | 2. března 2012 v 20:36 | Reagovat

Dokonalý koniec!!!
Úplne najkrajšie!!!!!! :-)  :-)  :-D  :-D  :-D  8-)  8-)  :-P  :D  :D  :D  O_O  O_O  O_O

2 kiki kiki | 12. března 2012 v 19:36 | Reagovat

KDY BUDE MDH ????

3 kei kei | 28. listopadu 2012 v 8:25 | Reagovat

Ten konec je dobrý, jenom.to s tím Jacobem mi přijde... Smutné-přece jenom Renesmé ho taky měla "ráda" .....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama