Together Forever - 6. kapitola

26. února 2012 v 12:10 | Rosette
Další díl povídky Together Forever. Snad se vám bude líbit. Rosette
Děj
Zemře Bella nebo ne?




*Rosalie*
"Nééé!"
Prudce jsem otočila hlavu a sledovala Edwarda, jak k nám spolu s Carlislem běží. Eleanora vstala a vzdálila se. Ke mně přišla Esmé a odvedla mě o kousek dál. Alice jim mezitím pomáhala.
"Rosalie."

Překvapeně jsem vzhlédla a koukala do očí Emmettovi. Zamračeně na mě koukal, sklopila jsem zrak. Opustila jsem ho, aniž bych mu něco řekla. Zbaběle jsem utekla.

"Musela jsem," zašeptala jsem na svou obhajobu. Chvíli bylo ticho.

"Rose." Zasténal Emmett a strhl si mě do náruče. Zalapala jsem po dechu a pevně ho objala. Zhluboka jsem vdechla jeho vůni. Voněl po dřevě a po lese.

"Miluju tě, Rosalie. Když si odešla, bylo hrozné."

"Já tebe taky, Emme. Musela jsem pomoct, Belle a Renesmé," zašeptala jsem a schovala svou tvář do jeho prsou.

"Renesmé?" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a dívala se do očí zbytku mé rodiny. Tedy Edward chyběl a samozřejmě Jasper. Ten by se nemusel ovládnout.

"Bella ji tak pojmenovala. Nevím proč, ale byla to její poslední slova. Renesmé Carlie Cullen," vysvětlila jsem jim a zadívala se z okna. Uslyšela jsem vzlyky. Carlisle držel Esmé, která mu vzlykala do ramene. Alice se jen posadila na zem a koukala do země.

"Bella?" podívala jsem se na Carlislea.

"Snažili jsme se ji oživit. Srdce jí už však netlouklo. Edward se ji pokouší přeměnit, ale nemyslím si, že by to bylo po tak dlouhé době možné."

Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Poté jsem pomalu přešla do dětského pokoje, kde ležely všechny tři děti. Nora seděla na křesle mezi dvěma postýlkami, kde ležely Beckyny děti. Sama držela v rukou Renesmé, která byla zabalena v zavinovačce a vše pozorně sledovala. Usmála jsem se a převzala ji od ní.

"Je nádherná." Zašeptala Nora a po tváři jí stekla jedna slza.

"Ano, je překrásná. Renesmé Carlie Cullenová," usmála jsem se na ni.

"Bella je…" Noře se zadrhl hlas. Smutně jsem přikývla.

"Edward se jí pokoušel pomoct, ale nevyšlo to."


"Vyšlo." Ozvalo se za mnou tiše. Otočila jsem se a hleděla do očí Edwardovi.

"Zachránil si ji?"

"Ano. Bude z ní jedna z nás."

"Na," usmála jsem se na něj a podala mu jeho dceru. Chvilku ji jen pozoroval, ale ona se na něj usmála. Pokud to teda jde. Překvapeně zamrkal a chtěl si ji vzít do náruče, jenže se na mě bezradně podíval. Usmála jsem se a naznačila mu, že ji má držet a hlavičku a zadeček. Pochopil a po chvíli si ji ode mě opravdu vzal.

"Je jí podobná." Ozvala se Nora. Edward se na ni podíval a usmál se.

"Děkuji, že jste Belle pomohla. Bez vás by to nezvládla."

"Bella byla jako moje dcera, která zemřela. Jsem ráda, že přežije, i když bude jedna z vás. Škoda, že má dcera takové štěstí neměla."

"Je mi líto vaší dcery." Usmál se na ni povzbudivě Edward. "To jsou její děti?"

"Ano. Jednou ji znásilnil upír a ona otěhotněla. Porodila dvě krásné děti. Tobiase a Valentinu. Už je však nespatřila."

"Jsou nádherní." Usmála se nad jejich postýlkami Esmé. "Smím?"

"Samozřejmě." Usmála se Eleanora a poté se podívala na zbytek mé rodiny včetně mě. "Jak to bude dál? Bella tu už asi nemůže zůstat?"

"Ne. To bohužel ne. Musíme ji odvézt. Až se probudí, bude toužit po krvi. Na ničem jiném jí nebude záležet. Ohrozila by vás."

"Renesmé si také vezmete, že?" Podívala se na Edward smutně. Beze slova přikývl.

"Postarejte se mi o ni. Ona vás stále miluje, ale bojí se. Není si jistá vaší láskou. To se může změnit." Usmála se na něj.

"I já ji miluji. Jen mám strach. Strach o její život. Tohle jsem nechtěl. Chtěl jsem, aby měla normální lidský život. Jenže znáte Isabellu. Vždy si prosadí svou. Měli jsme domluvu. Po líbánkách bych ji přeměnil, jenže ona otěhotněla. Nabídl jsem jí, že ji Carlisle toho zbaví, ona to však zamítla a…"
"Stop! Já to všechno vím, chlapče. Mohlo ti to taky dojít. Pro ženu je těhotenství mnohem víc než pro muže."

"Já jen nechtěl, aby zemřela." Zašeptal bezradně Edward."

"Já vím, chlapče, já vím."

"Edwarde, musíme jít. Přeměna začala a Bella začne brzy křičet bolestí. Mohlo by to přivolat pozornost." Ozvala se Alice.

"Jděte… A vyřiďte Bellu, že ji mám ráda."
*Edward*

Tři dny. Uběhly už tři dny od doby, kdy jsme Bellu přivezli do našeho domu. Eleanora to vzala dobře, ale všichni jsme věděli, že ji brala jako svou dceru. A teď? Bella ležela na posteli mém pokoji, už ani nekřičela. Vypadala krásně, ale zároveň tak mrtvě. Byla to však ona… Moje Bella.

Nemohl jsem uvěřit štěstí, které mě potkalo. Přeměna probíhala dobře a Iss se měla každou chvíli probudit. A navíc mi dala dceru. Po přeměně jsem se vzdal jakýchkoli nadějí na děti, ale Bella to změnila. Dokázala to. Narodila se nám krásná dcera. Už jen zbývalo, aby se probudila.

Usmál jsem se a stiskl jí ledovou ruku. Srdce jí bušilo v pravidelných intervalech. Poslední dobou jsem si tento zvuk vychutnával, neboť brzy už ho neuslyším nikdy. Vzpomínal jsem na dny, kdy jsem zůstával přes noc u Belly. Vždy se ke mně přitulila a po chvíli usnula. Srdce se jí zklidnilo a tlouklo ve stejných intervalech, stejně jako teď. Jenže to mělo pár změn. Nikdy se nestalo to co právě teď.

Nikdy jí srdce nevynechalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mima19974 mima19974 | 26. února 2012 v 18:56 | Reagovat

Dokonalé!! Úplne úžasné,že ju zachránil!!! Úplne super.. Nemám slov! :-)  :-)  :-D  :-D  8-)  8-)  :-P  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama