Together Forever-2. kapitola

5. listopadu 2011 v 23:03 | Rosette
Další dílek Together Forever. Dnes se dozvíme, jaktože Eleanor ví o existenci upírů... :D Jinak prosím o komenty. Rosette



*Isabell Cullen*


Vyděšeně jsem na ni koukala. Přeci nemohla nic vědět! Ona je… člověk. Chovala se tak. Zmateně jsem se na ni podívala. Nevypadala, že by se mě štítila ani bála. Měla ve tváři takový zbožný výraz.


"Jak?" zašeptala jsem potichu. Zvedla ke mně oči a pohlédla na mě vševědoucím pohledem. Pak její tvář posmutněla a ona jako by pohlédla do dálky.


"Měla jsem dceru. Ona byla člověk. Jednoho večera se vrátila z večírku celá pomlácená," pověděla mi a z oka jí stekla slza. "Vracela se domů, když ji někdo zatáhl do uličky a znásilnil. Otěhotněla a jak dny ubíhaly, byly jsme si víc než jisté, že ten někdo nebyl člověk. A pak ji začaly ve snech pronásledovat červené oči. Byl to upír."


Zhluboka se nadechla. Pohladila jsem ji po tváři, ale ona nevypadala, že by to vůbec vnímala.


"To dítě ji pomalu ničilo zevnitř. Lámalo jí žebra, silně kopalo. V prvním měsíci vypadala na devátý. Musela se stáhnout ze společnosti. Už vůbec nevycházela ven, pokud nepočítám zahradu, kde jsem nechala udělat keřový plot. A to všechno jen proto, aby ji neviděli. Nakonec už jen ležela v posteli a pila krev. Nechtěla, ale to dítě po ní toužilo. Pak přišla chvíle porodu. Byla jsem u ní, ale nemohla jsem ji nijak pomoci. Křičela bolestí, prosila, ale ne o svůj život, ale o to dítě. Rozřízla jsem jí břicho a vytáhla chlapečka. Jenže tam byla i holčička. Dvojčátka. Dala jsem jí je do náruče, chtěla si je pochovat. A pak najednou se jí zadrhl dech, a ona zemřela. Moje malá dceruška," zašeptala a posadila se na židli. Slzy jí tekly proudem a smáčely její vrásčitou tvář. Jenže jsem ji nemohla utišit. Musela jsem přemýšlet, protože ten příběh má možná být i můj.


Zemřu? Neuvidím své děťátko?


Zavrtěla jsem hlavou. Rozhodla jsem se takhle sama a nikdy bych to nezměnila. Pokud mám zemřít, zemřu pro své dítě.


"Jsi pevně rozhodnutá, nedat své dítě pryč. Vidím to na tobě, Isabell. Přesně takhle vypadla Becka. Ona ty děti milovala."


"Kde jsou teď?" zeptala jsem se jí. Zvedla hlavu a postavila se. Pak mě zavedla do malého dětského pokoje. Stály tam dvě kolébky. Přešli jsme k nim.


"Tohle je Valentina Ann a Tobias Ryan, děti mé Becky. Okouzleně jsem na ně koukala. Oba vypadali tak na dva nebo tři měsíce. Její dcera musela zemřít nedávno.


"Je to měsíc a dva týdny, co je Becky pochována. Od té doby se o ně starám," pousmála se a pohladila mě po zádech.


"Můžeš tu zůstat, Bell. Nevím, za jak dlouho budeš rodit, ale nebude to trvat moc dlouho," podívala se na mě smutně. Přikývla jsem a vděčně se na ní usmála. Ano. Nebude trvat dlouho a já zemřu.


"Děkuji, Noro. Za všechno."


"Nemáš za co, děvenko. Teď pojď, udělám ti mléko s medem. Je to dobré na spánek."


Odvedla mě zpět do obýváku. Posadila jsem se ke krbu a sledovala plameny. Tak málo času. Možná stihnu pochovat to malé, ale nic víc. Neuvidím ho vyrůstat. Nebudu mu po boku. Smutně jsem sklopila hlavu. V tu chvíli mně Eleanor pohladila po zádech a podala mi hrnek. Usmála jsem se a vypila ho.


"Noro, chtěla bych, abys o mně něco věděla," zašeptala jsem. Přikývla a posadila se naproti mně.


"Před několika dny jsem se vdala za muže, který byl pro mě vším. Věděla jsem, že on a jeho rodina jsou upíři, ale oni jsou jiní. Pijí krev zvířat. Přijali mě mezi sebe a ochraňovali a Edward… Milovali jsme se tak moc," povzdechla jsem si a zasněně se podívala do ohně. "Jeli jsme na líbánky a já se s ním vyspala. Stálo mi to za ty modřiny, protože to bylo s ním a v pravou chvíli. Jenže jsem netušila, že se dá s upírem otěhotnět. Najednou jsem nemohla pozřít žádné jídlo, aniž bych ho nevyzvracela, motala se mi hlava a často jsem spala. Když se mi zpozdily měsíčky, pochopila jsem stejně jako on. Okamžitě zavolal svému otci a chtěl, abych to malé dala pryč. Odmítla jsem, a když jsme přistáli lodí na pevnině, utekla jsem mu. I když vím, že zemřu, beru to, protože to malé mi za to stojí," podívala jsem se na ni a čekala, co udělá. Ona mě ale neodsuzovala. Usmála se a přikývla.


"Chápu, Bell. Milovala si ho a pak se v tobě projevili mateřské pudy. Teď by sis ale měla odpočinout. Bylo toho moc," řekla a vstala. Přikývla jsem a šla za ní. Zavedla mě do pokojíku vedle dětského pokoje. Byl to nejspíš pokoj té dívky.


"Lehni si zde a snaž se usnout. Musíš být vyčerpaná. Kdyby něco, spím v ložnici naproti této. Dobře se vyspi," políbila mě na tvář a odešla.


Unaveně jsem si lehla na postel a přikryla se dekou. Okny svítil měsíc a zlehka ozařoval místnost. Vypadalo to nádherně. Projela jsem si vzpomínky na dnešek. Bylo toho tolik! Edward, Eleanor, Becky, Valentina s Tobiasem… Unaveně jsem zavřela oči a nechala se unášet do říše snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mima19974 mima19974 | 6. listopadu 2011 v 14:29 | Reagovat

Úžasné!!!!!!! Nádherné!!!! :D  :-P  :-D  :-)

2 nikca289 nikca289 | 31. ledna 2012 v 18:59 | Reagovat

rychle dalis :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-)  :-)  :-)  :-)  :-) krasna povidka :-D  :-D  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama