Život není spravedlivý- 19. kapitola

22. srpna 2011 v 2:05 | Rosette

Ležela jsem na posteli a v hlavě se mi přehrávala moje ukolébavka. Byla od Edwarda, ale to mi bylo srdečně jedno. Byla přece má.
Najednou se ozval dole zvuk rozražených dveří. Než jsem se nadála, byla celá má rodina nasáčkovaná v mém pokoji. Unaveně jsem se na ně podívala.
"Promiň, Bell, ale John vycítil nebezpečí tak jsme sem rychle běželi. Moc se omlouváme," řekla Katrin. Přikývla jsem a vstala z postele. "Pojďte." Sešli jsme do obýváku a posadili se.
"Byla tady," špitla jsem do ticha.
"Kdo?"
"Victoria. Ta, které Edward zabil jejího druha, když mě lovil. Já jsem ji, ale zabila. Věděla totiž o Chrisovi a Keisy."
"Jo tak to byl ten oheň!" vykřikl Jason s Kevinem. Usmála jsem se.
"Udělala si správnou věc, Bell," řekla Clea, kterou objímal kolem pasu Josh.
"Já vím. Jen je to takové divné. Myslím zabíjení."
V tu chvíli se za shora ozval křik a pláč. Ve vteřině jsem vyběhla k prckům a vzala je do náruče. O chvilku později u nás stál John s Julií.
"Půjdeme ke mně do pracovny. Chtěl bych se na ně mrknout," pověděl mi s úsměvem. Předala jsem Keisy Julii a pomalou chůzí jsme šli za ním. Změřil je, zvážil a pár dalších věcí. Já jsem stála v rohu místnosti a nechala ho pracovat. Po chvíli mi je opět podal a já je k sobě pevně přitiskla. S očekáváním jsem se na něj podívala. Usmíval se. Uff.
"Jsou v pořádku. Rostou tedy opravdu rychle a myslím, že mají hlad," přikývla jsem a chtěla je jít nakojit. John mě ale zarazil.
"Budou potřebovat krev, Bello. Jsou z poloviny upíři, takže je v nich i část Edwarda. Naštěstí mám krav v ledničce. Pokud ti to teda nevadí," řekl a já na něj vyděšeně koukala. Dalo se to čekat, ale stejně jsem doufala, že to přijde až později. Přikývla jsem.
Vyndal z ledničky pytlíky s krví a nalil je do flaštiček. Přešli jsme zpět do mého pokoje a já se posadila na postel a opět je položila. Vzala jsem si Keisy do ruky a vzala si od Johna flaštičku. Kes nejspíš ucítila krev a tak se její pohled zaměřil na flašku s krví. Dala jsem jí ji k pusince. Přitáhla si ji ručičkami a zběsile sála.
"Pomalu malá. Nikdo ti to nebere," šeptla jsem jí do ouška. Uklidnila se a zpomalila. Odtrhla jsem od ní zrak a podívala se z okna. Pršelo a foukal vítr. Když jsem se podívala na Keisy, zjistila jsem, že usnula s lahvičkou v puse. Vytáhla jsem jí ji z pusinky a strčila jí dudlíka. Pak jsem ji uložila do její postýlky.
Chris si s rychlostí říct nedal, tak že jsem se nedivila, že po všechno za pár minut vypil. Jenže pak začal hmatat ručičkama kolem sebe. Udiveně jsem se na něj podívala, ale další krev jsem mu už dávat nechtěla. Rozepla jsem si podprsenku a nechala ho přisát se k prsu. Sál a nejspíš se po chvilce unavil.
Položila jsem ho spícího do další postýlky a posadila se do křesla, které stálo mezi postýlkami, přičemž jsem sledovala les venku. Tolik mi ti tu připomínalo lesy ve Forks. Zavřela jsem oči a vzpomínala na vůni lesa, která pro mě byla slučitelná s jednou jedinou osobou. Edwardem.
"Vzpomínáš?" ozval se za mnou hlas. Překvapeně jsem se otočila. Stál tam Damien. Váhavě jsem přikývla a vstala.
"Klidně seď. Jen jsem tě chtěl vidět. Víš, od prvního okamžiku, kdy jsem tě viděl, jsem věděl, že tě mám rád. Jsi jako anděl, který sešel na zemi. I když tě moc dlouho neznám, chci, aby si o mně věděla vše, co si budeš přát," řekl a váhavě se na mě podíval. Překvapeně jsem se na něj podívala a pokynula mu rukou, aby se posadil na postel. Sedla jsem si vedle něj a sjela ho pohledem. Nevypadal vůbec špatně.
"Jaká je tvá minulost?" zeptala jsem se. Tvář se mu bolestně zkřivila a já se chtěla omluvit, ale přerušil mě.
"Narodil jsem se roku 1944 dvou průměrným lidem. Měl jsem osm sourozenců. Já se narodil jako pátý. První byl bratr Edgar, pak Samuel, Annie, Harold, já a po mě ještě Karin s Malcolmem a nakonec James. I přes časté rozpory jsme se měli rádi. Edgar byl už dávno v různých válkách. Prý to byl jeho sen. Samuel se chtěl stát pilotem a Annie taky. Jenže matka jí to rozmluvila. Provdala se za zámožného cizince, kterého potkala na nějaké tancovačce. Po svatební noci ji ale našli mrtvou. Všichni jsme z toho byli skleslí a rodiče si to dávali za vinu. Další rána přišla v podobě Edgarova zajetí nepřátelskou stranou, což znamenalo smrt a následné úmrtí Harolda, který se utopil. Pak jsem byl já přeměněn. Další rána pro rodiče, kteří ztráceli chuť žít. Samozřejmě jsem se jim stranil, ale dokázal jsem odolat, tak jsem je alespoň hlídal. Marně. Dvojčata s Jamesem byli po odvelení Samuela to nejlepší, co rodiče měli. Samuel se nakonec přestal ozývat. Při oslavě 16-tých narozenin dvojčat jsem je sledoval oknem. Otec dostal infarkt a přímo při oslavě zemřel. Matka se z toho nikdy nevzpamatovala, zavřeli ji do blázince. Sourozenci byli posláni do výchovy tetě. Ta byla hodná a dobře se o ně starala. V té době jsem usoudil, že mě už nepotřebují. Odešel jsem a potloukal se světem. Minulý rok jsem se po nich poohlédnul. James zemřel na tuberkulózu v 18-ti. Karin a Malcolm už jsou prarodiči a žijí si docela šťastně. Samuel nenávratně zmizel. Ze všech mých sourozenců zbyli jenom dva," skončil zdrceně a smutně sklonil hlavu.
Nevěděla jsem co říct. Pohladila jsem ho po vlasech. Tohle bych zažít nechtěla. Přišel o celou svou rodinu, i když vše sledoval jen jako pozorovatel. Smutně se na mě podíval. Až teď mi docházelo, jak moc je krásný. Topila jsem se v jantarových očích jako dříve u Edwarda. Teď jsem tu byla jen já a on. V jeho očích se odrážela láska.
Sklonil se, až jsme se skoro dotýkali nosy. Pak se zarazil a vyčkával, jestli necouvnu. Pak váhavě přitiskl rty na moje. Chytla jsem ho kolem krku a přitiskla si ho k sobě. Objal mě kolem pasu a přendal si mě na klín. Vnikl mi jazykem do úst. Zasténala jsem rozkoší a zapojila se do poznávání úst toho druhého.
I když jsme se už přestali líbat, objímala jsem ho kolem krku. Vzájemně jsme si koukali do očí a nic kolem nebylo. Jen my dva.
Zalapala jsem po dechu, když mě vzal do náručí a položil na postel. Na nic jsem nečekala a stáhla ho k sobě. Lehl si a já si položila hlavu na jeho hruď.
"Spi," zašeptal do ticha.
Nenechala jsem se dlouho pobízet a opravdu usnula. Dnes jsem se však šťastně usmívala. Mám přeci vše, co si můžu přát, nebo ne?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 schuchinka schuchinka | 26. srpna 2011 v 21:36 | Reagovat

bolo to naprosto perfektne!hned sa mi zlepsila naalada ked som uvidela novu kapitolku :).... bola uplne uplne perfektna!!!

2 Rosette Rosette | 27. srpna 2011 v 20:37 | Reagovat

Děkuju... :) Jdu na další pokud chceš... :)

3 schuchinka schuchinka | 31. srpna 2011 v 11:38 | Reagovat

jasneeeeeeeeeeeeeeeee!!! :) ved kto by nechcel citat takuto uzasnu poviedku! :) uplne skvele!

4 fantasy-maniacka fantasy-maniacka | Web | 13. září 2011 v 21:18 | Reagovat

prosiim kedy bude dalsia???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama