My life is memorie - 5. kapitola

3. srpna 2011 v 2:13 | Rosette

5. kapitola

Druhý den se však Samantha v sídle Blacků neobjevila. Ti, co znali její příběh, to znepokojilo. Samozřejmě kromě Brumbála. Ten se také v sídle neobjevil. V Siriovi se objevil rodičovský pud a začal se obávat, že se jí něco stalo. Naštěstí ho ještě téhož večera ujistil Rima, který se tam přemístil, že se jí nic nestalo, jen chytla nějakou nemoc a nemohla proto přijít.
To však slyšela i paní Wesleyová a chtěla Samanthu okamžitě přenést k nim do sídla, že se o ni postará, ale to Sam výhradně zamítla, že prý to zvládne sama a objeví se, až jí bude lépe.
Když se však po týdnu Rima opět objevil, byl ještě ztrápenější. Nic nechtěl říct, ale nakonec to z něj přeci jenom vytáhli. Samanthina rýma, kašel a o trochu vyšší teplota se nakonec změnila v zápal plic.
To už se, ale Remus, Sirius, paní Wesleyová a Harry přemístili k Samanthinu domu. Rima jim bohužel, ale musel vysvětlit, že dovnitř je může pustit jen Sam. Všichni kývli a přitom zůstali ohromeně koukat na výjev před sebou. Rozkvetlé kytky a stromy lemující dlážděný chodník a na pravé straně strom, pod nímž byl malý rybníček se zlatými rybkami.
To se ale ozval z domu křik. Samantha vyběhla z domu na sobě svetr, kabát a manšestráky. Běžela k rybníčku a vztaženou rukou udělala vodní bublinu, chtějíc ji položit na ruku, která jí hořela. Samozřejmě jen kvůli její moci, kterou v době její nemoci neuměla pořádně ovládat, vysvětlil Rima. Jenže se netrefila a voda jí vlétla rovnou do obličeje.
Se Sam ten náraz pohnul, musela ustoupit několik kroků dozadu. Voda byla ledová a na Samanthu to mělo samozřejmě negativní vliv. Rozkašlala se tak hodně, že z toho padla na kolena. Když záchvat přestal, začala nadávat.
"Zatraceně tohle se může stát jen mě," říkala, ale najednou ji chytla bolest hlavy z teploty a opřela se o strom. Doteď si nevšimla osob stojících u branky. Rima, který jako jediný mohl dovnitř k ní přešel a starostlivě se na ni podíval.
"Sam, přivedl jsem ti návštěvu," řekl a ukázal na Siriuse a ostatní stojící u branky. Samantha zamumlala zaklínadlo, které je pustilo dovnitř.
Okamžitě přiběhli k ní a paní Wesleyová ji šáhla na čelo.
"Zlatíčko, ty jenom hoříš," řekla a starostlivě stáhla čelo.
"Ne, k Mungovi nejdu! Ani za miliardu ne!"
Ten den dala paní Weasleyová Sam nějaké lektvary a pak odešla spolu s ostatními domů. Samantha poděkovala, ale poprosila, ať k ní už nechodí, že až jí bude líp tak se sama objeví. Nakonec svolili, ale Sam se jen tak lehce neuzdravila.

Po měsíci

"Už je jí dobře, ale pro jistotu jsem ji ještě nechal doma," řekl Rima konečně po měsíci strachu o Samanthino zdraví.
"To je dobře, Rimo, že už jí je lépe," řekl Lupin. Všichni seděli v kuchyni, kde paní Weasleyová vařila oběd. Do tiché místnosti najednou dolehl nelidský řev obrazu, který byl staré Blackové, matky Siriuse.
Všichni jako na povel vstali a běželi se kouknout, co kdo provádí. U obrazu stála Samantha a nevraživě koukala na uječenou babu.
"Ááááá! Zachraňte mě! Přepadla mě fúrie!" řvala Blacková a Sam na ní vytočeně koukala.
"Jaká fúrie ty babo uječená?! Bejt tebou sklapnu!"
"Co si to dovoluješ ty-ty! Hanebníku!Krvezrádce!"
"Je vidět, babi, že seš stará. Hanebníku se říkalo snad za 2. světový! To ví snad i psychicky labilní člověk."
"Co si to dovoluješ?! Já a stará a oslovovat mě babi! Áááááá! Já ti ukážu!" řekla stařena a začala nelidsky ječet.
"Babi, klid. Na mě to nezkoušejte. Mě opera nebere," řekla v teď už v klidu Samantha a ledabyle mávla rukou.
"Ty mudlovská šmejdko, co si dovoluješ vstoupit do mého domu?!"
"Já jsem asi taková muslovská šmejdka jako ty, babi. A pokud já vím, tak jsem v domě svého otce!" řekla Sam a baba na ní vyjeveně zírala.
"Tvého otce? Tak ty jsi Reguluskova dcera. Jéminkote zlatíčko, proč jsi to neřekla hned! No, ale jak to chodíš oblečená? Vždyť ani nemáš nikde na sobě znak Blacků!"
"Cože? Reguluse? Sakra, kdo to je?! Já jsem dcera Siriuse Blacka."
"Cože?! Ty chátro jedna! Krvezrádkyně! Já ti ukážu!"
"Ty máš co říkat, babo. A co mi tady vůbec vyhrožuješ?! Já ten obraz sundám a máš po legraci!" řekla Sam s úsměvem.
"Tak to tedy nesundáš, děvenko! Je přidělán nejmocnějšími kouzly, které ty ani znát nemůžeš!"
"Vážně?! A je taky chráněn proti ohni? Víš, já ovládám takový živel, babi, říká se mu oheň. Dotknout se ho nemůžeš, protože pálí a dokáže, aby ten tvůj krásný obraz do pěti sekund shořel. Víš. A já zrovna potřebuju nějak zatopit, aby tu nebyla zima, víš?" Baba ztuhla a rychle zatáhla závěsy. Samantha nasadila zářivý úsměv a otočila se, že sejde zbytek schodů.
Tam však stáli všichni ostatní. Samantha se nesměle usmála. To už k ní přibíhal Rima se starostlivým a rozzuřeným výrazem v jednom.
"Samantho Wolterrová! Jak se opovažuješ přijít sem! Řekl jsem ti, že máš ležet! Hodláš strávit další měsíc v horečkách?!"
"Rimo, klid! Je mi skvěle. A navíc je tam zima," řekla Samantha a vážně pokývala hlavou. Rima pozvedl nevěřícně obočí.
"Zima? Je vidět, že jsi ještě pořád nemocná. Vždyť jsem zatopil v krbu!"
"Nemocná? Tse… A v krbu nehoří. Byla bouřka, pokud sis nevšiml. A kvůli tomu, jak voda padala z nebíčka, víš, zhasnul ohýnek. A proto tam byla zimička, Rimučku," vysvětlila Sam Rimovi jako by byl malé dítě. Ostatní se snažili udržet vážnou tvář, ale koutky jim cukaly. Rima se na ní naštvaně podíval.
"To se mi nesnaž namluvit, Sam! Nad komínem je krytí, aby tam nepršelo. To je moderní vybavení, víš?!" Samanthě ztuhl úsměv a rychle přemýšlela nad jinou výmluvou. Pravda byla, že se ohromně nudila a tak sem přišla.
"Jseš si jistej, že tam to moderní vybavení vážně je?" řekla a zvedla obočí. Rima na ni kouknul stylem tohle na mě nezkoušej a povzdechnul si. Věděl, že když si něco usmyslí, nikdo s ní nepohne. Samantha poznala, že má vyhráno a vítězně se usmála.
"Je tam hrozná nuda, no. Každopádně je mi skvěle a tak jsem se rozhodla vás poctít svou přítomností. Takže, jak se všichni máte?" řekla a uličnicky se usmála. Sirius si povzdechl a přešel k ní, aby ji objal. Sam se k němu přitiskla a položila mu hlavu na rameno.
"Bez tebe to nebylo ono, holčičko," zašeptal jí táta do vlasů.
"Já vím, beze mě to prostě nejde."
Všichni přešli do kuchyně a paní Weasleyová jí nabídla jídlo. Sam však odmítla s tím, že před chvílí jedla. Posadila se na židli mezi Siriuse a Harryho a promluvila.
"Za dobu, kdy jsem byla mimo, se odehrály nějaké útoky?"
"Právě to je divné. Nic. Najednou všechno ustalo," odpověděl jí pan Weasley. Přikývla a zahleděla se na obraz visící na stěně. Byla na něm vyobrazena krajina. Vcelku nic zajímavého.
"Dobrá, nic jsem tedy nezameškala," oddychla si a uvolněně se opřela. Všichni se na ni udiveně podívali. Kdo by se radoval z toho, že propásl boj, který ho může stát život?
"Sam, nevím, jestli je dobrý nápad, pouštět tě do akce. Byla jsi přes měsíc nemocná, víš?" ozval se táta. Samantha po něm šlehla pohledem a tázavě zvedla jedno obočí.
"Jsem v té nejlepší formě. Doteď jsem se válela, takže pokud se vyskytne možnost, nakopat někomu z nich prdel, beru to," řekla a andělsky se usmála. Než stačil někdo něco říct, pokračovala.
"Pokud tedy nájezdy Volďáskových poskoků ustaly, můžu se alespoň věnovat dalším věcem."
"Smíme vědět jakým?" zeptal se jí Remus. Sam se přehrabovala v tašce a nakonec vytáhla mudlovský alarm. Všichni, kdo věděli, co to je, se na ni zmateně dívali a ti, co to nevěděli, koukali nechápavě.
"Takže toto je alarm. Osobně jsem ho za ten měsíc upravila, takže pokud smrtijedi napadnou nějaké místo v Anglii, začne alarm vykřikovat, na jakém místě jsou. Chápete?" zeptala se. Všichni přikývli.
"Dobře. To je asi všechno. Až budete mít zase schůzku řádu, obeznamte s tím i ostatní. Takže teď jestli by to šlo. Můžeme si jít promluvit, tati?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké téma máte radši?

Harry Potter 60% (30)
Twilight 40% (20)

Komentáře

1 TerezC TerezC | 3. srpna 2011 v 9:51 | Reagovat

skvělá kapitola :)

2 jajja386 jajja386 | 14. srpna 2011 v 18:36 | Reagovat

Bude pokračovanie? :D

3 Rosette Rosette | 15. srpna 2011 v 12:54 | Reagovat

Jasně... Bude... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama