Dědička trůnu-19. kapitola

25. července 2011 v 11:52 | Rosette

POHLED ISABELLA

"Já jsem byla mimo 7 měsíců?!" zašeptala jsem bolestně. Alex se na mě smutně podívala a pomalu přikývla.


"Měla si moc vážné zranění, Bell. Nebylo vůbec jasně, zda přežiješ. Někteří už se smířili s tvou smrtí."


Na posledním slově se jí zlomil hlas. Oni se smířili s mou smrtí? Bože! Vždyť já mám být mrtvá. Pomalu se mi odkryli vzpomínky na dobu před 7 měsíci. Pamatovala jsem si svatbu a taky obrovskou bolest, slzy a… tmu.


Zuřivě jsem zatřepala hlavou a chytla Alex za ruce. Ta zvedla hlavu a koukla na mě uslzenýma očima-. Rychlým pohybem jsem jí setřela slzy a usmála se.


"Musíme dělat. Chci všem oznámit, že zase žiju a žít hodlám ještě delší dobu," řekla jsem a ona němě přikývla.


Položila jsem nohy na zem a zaúpěla. Projela mnou ostrá bolest. Sestra mě zezadu podpírala. Po chvíli bolest ustala a já se vydala šoupavými kroky do koupelny.


Alex mě posadila na židli a napustila vanu teplou vodou.


"To je dobrý, můžeš jít. Umýt se snad dokážu," řekla jsem s úsměvem.


"Ne, Bell, byla jsi mimo 7 měsíců. Svaly máš ztuhlé. Teplá koupel pomůže, ale budu tu s tebou. A žádné protesty," prohlásila a kývala hlavou na důkaz, že ona má pravdu a já nemám odmlouvat.


Svlékla jsem se a vlezla si do vany. Zavzdychala jsem blahem. Po chvíli sestra odběhla s tím, že mi připraví šaty. Já se
mezitím umyla a pořádně prohýbala nohy. Nakonec jsem vstala a zabalila se do ručníku. Nohy už mě naštěstí nebolely.
Utřela jsem se a zabalená v ručníku jsem přešla do šatny. Al už tam měla připraveny nádherné šaty a k tomu šperky. (náušnice, náhrdelník, náramek, prsten)

"Bell, ten prsten ti tu nechal Alec. Možná tím něco myslel. Nejsem si ale jistá," řekla a mile se usmála. Já jsem jen překvapeně koukala. Že by si mě chtěl vzít? Pak jsem ztuhla. Já se vlastně ještě ani neomluvila!
"Alex, já se hrozně omlouvám za to, co jsem udělala tenkrát. Promiň, že jsem Edwarda rovnou nevyhodila," chtěla jsem pokračovat, ale zarazila mě.
"Ne, Bello. Edward je idiot. Pochopila jsem, že si ho nikdy nemilovala, ale on tebe jo. Je mi líto, že sis kvůli tomu musela prožít plno hrozný věcí," řekla a sklopila hlavu. Přistoupila jsem k ní a chytla ji za ruce.
"Slib mi, že už nás nikdo nerozdělí," zašeptala jsem.
"Slibuju, sestřičko!" vykřikla a obě jsme se objali. Po chvíli se ode mě odtáhla.
"Teď rychle. Za chvíli mě budou hledat a našli by prázdnou postel a to by už nebylo překvápko pro ostatní."
Oblékla jsem se a vzala si šperky. Prsten jsem si nevzala, ale dala jsem ho do krabičky, ve které byl předtím. Nakonec mě Al posadila za toaletní stolek a začala mě upravovat.
Zrovna jsem se prohlížela v zrcadle, když jsem uslyšela kroky, které mířily k tomuto pokoji. Typovala bych to na Caia, mého strýčka. Mrkla jsem na Alex a v rychlosti se přemístila na postel, kde jsem si nehybně lehla. Al si sedla na židli vedle a dala hlavu do dlaní.
Po pár vteřinách dveře zavrzali a do pokoje zavál chladný vzduch. Byla jsem si stoprocentně jistá, že je to Caius, jelikož jsem už od mala znala jeho vůni. Dveře se s bouchnutím zavřeli a postel se prohnula, jak si strýc sedl k mým nohám.
"Alex, možná bys jí měla nechat jít," promluvil Caius konejšivým hlasem.
"Nemyslím si, že by chtěla odejít," zašeptala Alex, zvedla se a já se prudce narovnala.
"Bááf!" zařvala jsem.
Caius vydal zvuk podobný pištění střelené barbie a na chvíli ztratil rovnováhu. Zamával rukama, jako by se snažil narovnat a pak už byla pouze slyšet rána, jak dopadl na zem. Sykla jsem a přivřela jedno oko. Au…
Strýček byl však okamžitě na nohou a zíral na mě s otevřenou hubou, tedy pusou.
"Ahoj," špitla jsem a naznačila mu, ať zavře pusu.
Najednou seděl u mě a tisknul mě k sobě. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a vdechovala jsem jeho vůni. Po chvíli nás Alex napomenula, že prý její práce přijde vniveč a bude mě muset opět nalíčit. Se smíchem jsem se od strýčka odtáhla.
"Kdy ses probudila, Isabell?"
"Asi před hodinou a půl," tipla jsem.
"A to jste nikoho z nás nemohli zavolat?!" vykřikl překvapeně. Já jsem jen s úsměvem zakroutila hlavou.
"Nemohli, strejdo, byla jsem totálně mimo. Dokonce se mi zezačátku nedařilo chodit," řekla jsem a výmluvně pokrčila rameny. Celou mě sjel pohledem, nakonec se zahleděl do mých očí.
"Už si v pořádku?"
"Jsem v poho," řekla jsem a postavila se na nohy, přičemž jsem si narovnala šaty. Alex se taky postavila a chytla mě za ruku. Jemně jsem jí ji stiskla. Prošli jsme dveřmi s Caiusem za zády a mířili si to rovnou do hlavního sálu. Tam bude teďka nejvíce z nás. Došli jsme k zadním dveřím, tudy přicházeli jen hlavní Volturiovi a garda. Škodolibě jsem se ušklíbla a rozrazila jsem dveře. Vysmekla jsem se Alex a vešla rovnou dovnitř.
"Tak vy se tady válíte a já chudák trpím 7 měsíců hladem?!" zařvala jsem a sjela je pohledem. Táta s Marcusem rozvaleni na trůnech. Na schodech seděla Jane a Dimitri, kteří zrovna o něčem zaujatě diskutovali, a o kousek dál měla Sara položenou hlavu v… Felixově klíně?! Bože, co já všechno nevím?! Všichni na mě ztuhle zírali. Nevině jsem se usmála a zamávala jim.
"Zdravím."
Najednou u mě táta drtil ve svém objetí. Pak ke mně přistoupila mamka, nejspíš mě slyšela zařvat, tak přišla. Pak jsem pokračovala z náruče do náruče. Naštěstí neměli moc otázek a tak jsme si jen sedli a oni mi vyprávěli, co se stalo za dobu, kdy jsem byla mimo. Nakonec jsem se, ale zeptala na to, co mě už delší dobu tížilo.
"Kde je Alec?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jjjjj jjjjj | 25. července 2011 v 14:26 | Reagovat

krása rychle další díl doufam že bude driv nez tuten

2 Jasmínka Jasmínka | 25. července 2011 v 15:34 | Reagovat

kráááááááása...honem rychle na další díl...prosím rychleji než tenhle :-)

3 kikina kikina | 26. července 2011 v 11:55 | Reagovat

krása rychle další díl a můžu se zeptat kdy bude My dark history ??? doufam ze taky brzo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama