Život není spravedlivý-14. kapitola

24. prosince 2010 v 11:50 | Rosette
Pohled Bella
,,... nemohu říct. Je to velice komplikované. Já jsem do tebe zamilovaný, ale mám problém." řekl a já na něj zůstala zděšeně koukat.
On je zamilovaný do mě?! Asi se zbláznil! Já jsem přece těhotná?! A on si myslí bůh ví co? No ne, že by nebyl hezkej... Ježiši já už blázním! Ty hormony, ale dělaj věci!
,,Panebože! Smím se zeptat na tvé jméno nebo se opravdu jmenuješ ,,Zamilovaný"," zeptala jsem se sarkasticky.
,,Damien. Jmenuji se Damien," řekl a usmál se.
,,A copak potřebuješ?" zeptala jsem se mile.
,,No, chtěl jsem se jen tak stavit, ale teď se ptám, nepřijmete mezi sebe nového člena,(?)" řekl a zamilovaně se na mne podíval.
,,Já myslím, že by jsi u nás mohl zůstat," ozvala se Katrin a všichni kývli.
,,Tak dobře. Můžeš zůstat," řekla jsem a usmála se.
,,Tak co budeme dneska dělat?" zeptal se a já se usmála.
,,Já jdu s Bell nahoru a pak jedeme, my, holky na nákupy. To samozřejmě není nic pro kluky," řekla a zdůraznila slova holky a nic.
Já jsem jen kývla vděčně se na ni usmála.
,,Vždyť jste byli nedávno nakupovat," řekl zděšeně Kevin.
,,No jasně, jenže máme málo věcí pro mimča a já pořád tloustnu," řekla jsem a holky kývli.
,,No, tak dobře, když vy jedete nakupovat tak my chlepi jedeme na lov," řekl Jason.
,,Jo," přidali se ostatní a dokonce i táta.
,,Dobře! Jděte si kam chcete, ale já zůstávám doba a budu vařit," ohlásila mamka.
Já, Clea, Julia a Amanda jsme se vydali k autům. Amy zasedla za volant a ja vedle ní jako spolujezdec. Po chvíli jsme už jeli pod álnici.
,,Abych pravdu řekla mně se ten upír nelíbí," ozvala se Julia.
,,Takže nejsem jediná?" zeptala jsem se.
,,Ne," ohlásily sborově a začali jsme se smát.
,,Hele, vítě, že mám ještě plno oblečení?" zeptala jsem se jich.
,,Jo víme a proto taky nejedeme nakupovat," řekla Amy.
,,A kam tedy jedeme?" zeptala jsem se.
,,Na pouť. Slyšeli jsme, že přijela nějaká nová," řekla Julia.
,,Aha. Takže kolotoče."
Popravdě, ty jsem nikdy moc nemusela. Vlastně když jsem byla malá tak ano, ale když jsem jednou byla s mamkou na lodičkách, pozvracel se jeden kluk do vody a tak jsem na poutě přestala chodit...
,,Dobrá, ale budeme chodit jen na nějaký atrakce, které neohrozí mimče, jasný?"
,,Jasně. Prcky bychom nikdy neohrozili. Budeme přece budoucí tety, ne?" řekla Clea a holky se smíchem odpověděli, že jasný.
DĚJ
Konečně jsme dorazili na pouť a já z toho nebyla moc šťastná. Zato holky si to užívali.
Koupili jsme si cukrovou vatu a pak jsme se šli klouzat na vysoké klouzačce. Abych řekla pravdu, docela mně to bavilo.
Navšívili jsme ještě, řetízkové kolotoče, skákací hrad... Prostě jsme si užívali jako malý.
Potom holky šli na kamikaci a já se na ně dívala. Když vystoupili, Julia byla celá zelená a tak se nám omluvila, že musí na záchod a já jsem s ní soucítila. Tohle přežít...
Když už bylo Julii lépe nakoupili jsme ještě perníky, prý do zásoby a já zůstala na cukrové vatě plus ještě plno sladkostí. Výsledkem bylo, že kufr byl přeplněný sladkostmi a my se do auta skoro nevešli jelikož jsme chtěli mít něco po ruce. No co, tzěhotenství se má užívat né?
Když jsme dojeli domů, kluci už tam byli. Všichni vyšli ven a zírali co jsme to přivezli. A my vysmáté z pouti jsme se smáli ještě víc jejich výrazům.
Nakonec se všichni vzpamatovali a odnesli vše. Táta nás nakones ještě vyhuboval, že na mně prý nedávají pozor, ale to už jsem usínala.
KONEC DĚJE
,,Dobrou noc," řekla jsem a vydala se po schodech.
,,Ať tě blechy štípou celou noc..." dodali se smíchem.
Když jsem se konečně dostala do postele neměla jsem ani náladu na to se převlékat a tak jsem se prostě svalila na postel a nechala se unášet snovými proudy do říše snů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama