Život není spravedlivý-12. kapitola

24. prosince 2010 v 11:49 | Rosette
Pohled Belly
Něco mi tají. Já to vím a zjistím, o co jde.
Sedla jsem si k ostatním na gauč a koukala do prázdna. Pak jsem, ale ucítila palčivou bolest na břichu a rupnutí. Podívala jsem se dolů. Mé triko bylo roztrhlé a břicho docela dost zvětšené. Všichni na něj koukali.
,,Panebože." řekla jsem a zvedla se s tím, že se půjdu převléct, ale to už mě nesla mamka do mého pokoje s úsměvem.
,,Na, obleč si tohle." řekla a podávala mi těhotenské šaty.
,,Myslíš, že mi to bude?" zeptala jsem se nejistě.
,,Rozhodně." řekla a já se oblékla.
A opravdu. Mašle byla přímo pod mým břichem a pro břicho jsem měla ještě volné místo.
,,Děkuju, mami."
,,Nemáš zač, ale teď si lehni a já něco zatím uvařím, a nebo pojď se mnou dolů." řekla a já s ní tedy šla dolů.
,,Ségra, nějak to v tobě roste." ozvali se Jason s Joshem a tak si vysloužili od svých drahých poloviček pohlavky.
,,Je to dobře?" zeptala se mě Julia.
,,Jo, jsem v pohodě jen kdyby nerostli tak rychle." řekla jsem s úsměvem.
,,Neboj, on se ten růst stopne až se ty děti narodí." řekl táta když vcházel do dveří.
,,Aha. Tak to bude super a jak si na to přišel?" zeptala jsem se ho a jemu ztuhl úsměv na rtech. Najednou všichni ztichli.
,,Řekla jsem mu to já." ozvalo se za mnou a všichni se otočili mým směrem. Stála tam Kais a usmívala se psím úsměvem.
,,Ty?" ozval se Kevin.
,,No ano, já. Včera jsme si povídali a on se zeptal, tak jsem mu odpověděla." řekla a já se na ní usmála.
,,Mimochodem, Bells, nemáš žízeň?" zeptala se mě starostlivě.
,,Ne, nemám."
,,Dobře, já se půjdu proběhnout ven." řekla a vyběhla z domu.
,,Co takhle si něco zahrát?" zeptal se Kevin.
Všichni jsme souhlasili a tak jsme hráli Člověče, nezlob se, šachy, dámu a různé blbiny, které vymysleli kluci.
Mamka nám potom uvařila oběd a my ho s chutí snědli.
Celé odpoledne jsme potom zůstali koukat na různé filmy a večer jsme si pouštěli horory. Po jedenácté hodině jsme šli všichni kromě mamky a táty spát.
Ráno jsem se probudila dřív než moji sourozenci, ale později než mamka s tátou. Měla jsem totž hroznou chuť na něco sladkého, tak jsem si dole vzala čokoládu. Byla výborná a já umazaná.
,,Na tady máš." řekla jeko včera mamka a přinesla mi další šaty.
Pak jsem, ale ucítila kopnutí.
,,Mami." dostala jsem ze sebe.
,, Ano?" zeptala se mě starostlivě.
,,Oni kopou." řekla jsem a ona na mě udiveně koukala.
,,Můžu?" zeptala se a ukázala na mé břicho.
,,Jistě." řekla jsem.
,,Cítíš?" zeptala jsem se po chvíli.
,,Ano." řekla a podívala se na mne. Její oči přetékali blahem.
,,Oni v tobě rostou čím dál rychleji. Nejspíš to bude za chvilku na světě." ozval se táta, který byl do teď ve své pracovně.
,,Vypadáš totiž na osmý měsíc, zlatíčko." ozvala se znova mamka.
Takže já budu nejspíš dokonce týdne maminkou. Zbývají mi tedy čtyři dny než se moji drobečkové narodí a já nemám ještě ani postýlku. Musím holkám nabídnout nákupy. Musím. Budou tu s námi a věčnost bude ještě krásnější. Počkat. Věčnost? Oni snad nebudou jen lidé? Oni musejí být něco víc a určitě budou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama