Dědička trůnu-9. kapitola

24. prosince 2010 v 10:30 | Rosette
Pohled Alexandry
Pomalu jsem otevřela oči. Chvilku jsem viděla mlžně, ale pak jsem zaostřila. Nade mnou byl strop, vymalován do tmavě zelené barvy. Rozhlédla jsem se okolo. Ležela jsem v malém pokojíku na posteli. Vedle mé postele byla ještě druhá na níž ležela má sestra. Isabella.
Prudce jsem stala a ve vteřině byla u ní. Vypadala jako mrtvá, ale její pohybující hrudník a bušící srdce mě usvědčili v tom, že není. Jemně jsem s ní zatřásla, abych jí probrala. Nic se nestalo. Zatřásla jsem s ní tedy silněji.
Pomalu otevřela oči a chvilku mžourala. Pak se podívala směrem ke mně.
,,Alex...," řekla a ve vteřině jsem ji měla kolem krku.
,,Co se stalo?" zeptala se zmateně.
,,Já ani sama nevím. Poslední co si pamatuji je, jak bezvládně ležíš vedle mně a kolem tebe Cullenovi," řekla jsem a usmála se.
,,Já si pamatuji to, že tě držím za ruce a tvá kůže se zaceluje. To musí být nová moc. Kde to vůbec jsme?" zeptala se.
,,Nevím nejspíš u Cullenů, kteří právě stojí pod schody a čekají," řekla jsem a společně jsme se zasmály.
,,Víš, že máme čisté oblečení? Měli bychom Alici poděkovat," řekla.
,,Všimla jsem si." Gestem ruky jsem jí naznačila, že jí poděkujeme teď a ona přikývla.
,,Děkujeme Alice!" zakřičely jsme.
,,Nemáte zač!" ozvalo se ze zdola.
,,Pojď. Už na nás čekají," řekla Iss a já s ní souhlasila.
Pomalu jsme vyšly na chodbu a pak ze schodů dolů. Všichni Cullenovi tam byli seřazeni a usmívali se. Iss si vzala slovo.
,,Moc vám děkujeme, že jste nás zde nechaly."
,,Nemáte vůbec zač, ale měli bychom vyrazit. Spali jste dost dlouho a myslím, že pokud zrychlíme tempo, tak ten večerní ples ještě stihneme," řekl Carlisle.
Pohled Isabelly
Cože?! Ten ples je už dneska? Táta říkal, že tam máme být už den před plesem. Ten nás zabije.
,,To bychom měli okamžitě vyrazit. Aro nás poslal, abychom vás tam odvedly už včera a my to nestihly. To bude průšvih," řekla jsem a otočila se na Alex, která vypadala, že za chvilku omdlí.
,,Vyrážíme!" řekla Alice a kluci vzali kufry, zatímco mi si sedli do aut. Za chvíli už jsme byli na cestě do Seattlu na letiště.
Táta bude řádit až se ve Volteře objevíme s denním zpožděním. I když možná! Konečně se mu vrátí jeho milované dcerunky, které střeží jako oko v hlavě. No a důvod zpoždění mu stejně budu muset říct pravdivý, protože kdybych lhala tak to stejně odhalí v mysli někoho s Cullenů.
Tímto jsem se zabírala po zbytek cesty na letiště.
Když jsme konečně zastavili před letištní halou, vyndala jsem ze své peněženky peníze na letenky. Nesluší se, aby za nás někdo platil. Chvilku jsem sice musela Carlislea přemlouvat, ale já vždy vyhraji. Tedy v přemlouvání.
Po chvíli jsme už nasedali do letadla. Já s Alex jsme si sedli za Cullenovi a upadli do tranzu, jestli se tak dá říkat myšlenkovému domlouvání. První ,,promluvila" Alex.
Co si myslíš, že udělají Cullenovi až zjistí, že jsme vlastně Volturijské princezny?
Nevím. Nejspíš budou zděšeni, ale táta je uklidní. Stejně by to dřív nebo později zjistili. Aro nás chce na tom plese představit.
Hmm... Stejně se mi to nelíbí. Třeba mě pak Edward nebude chtít vůbec.
Neboj! Stejně budete spolu. Volturiovi vždy získají to, co chtějí, ne?
Jo! To s tebou mohu souhlasit! řekla a já se odpojila, protože na mně opět padla únava a na ni také. Po chvíli jsem usnula.


Pohled Edwarda
Schválně jsem si sedl za Isabellou, abych ji mohl tajně pozorovat. Je tak krásná. Jenže je jedna z Volturiů. Možná bych mohl požádat Ara o její ruku. Třeba by svolil. Bůh ví, ale ztrapnit se před nimi nechci.
Jenže, když ona je jak anděl. Ta chůze, ladné pohyby, ten hlas, který je jak symfonie. Já se o ni budu bít. Já ji chci i kdybych měl Aleca zabít...


Pohled Alice
Nevím proč, ale mám takový divný pocit. Mám Isabell s Alex moc ráda, ale něco mi zde nesedí. Bella se o Alex hodně bojí, což chápu, přeci jenom je to její sestra, ale předtím bojem to vypadalo, že rozhoduje jedna a ta druhá jde hned jako ona. Nejspíš je to jenom proto, že jsou sestry a nebo skrývají nějaké tajemství. Jaké?


Pohled Isabelly
Probudila jsem se asi dvacet minut před přestáním. Jemně jsem probudila sestru a vyndala kabelku. Vyndala jsem malovátka a zrcátko. Rychle jsem si rtěnkou přejela pusu, řasenkou zvětšila objem řas a trochu pročesala neposlušné vlasy. Vypadala jsem nádherně i bez make-upu, ale zvyk je zvyk.
Také jsem vyndala mobil a odešla na záchody zavolat tátovi, aby se nestrachoval a zároveň, aby můj hovor neslyšeli Cullenovi. Vytočila jsem rychlé vyzvánění a už jsem měla otce na drátě. Jak jinak, nikdy to nenechal ani dvakrát zazvonit.
,,Isabello! Kde jste?!"
,,No, teď jsme zrovna v letadle a za chvilku přistáváme. Ne, tati nikoho k nám neposílej, Cullenovi ještě nevědí, že jsme tvoje dcery. Chci, aby se to dozvěděli až doma," řekla jsem.
,,Dobrá, ale co se stalo? Málem jsem chtěl svolat celou gardu a poslat ji za vámi. Dnes je ten ples a vy jste měli dorazit včera!" řekl a jeho hlas zněl naoko rozzlobeně.
,,Promiň tati, ale měli jsme menší problém s novorozenými, kteří chtěli napadnout Forks..."
,,Cože?! Neříkej mi, že jste bojovali! Isabello! Z a chvíli vás zde očekáváme a já čekám dobrou výmluvu," řekl teď už doopravdy rozzlobeně.
,,Jistě budeme tam za chvilku. Čekejte nás tam. Ahoj tati," řekla jsem a zaklapla mobil. Cítila jsem jak se mi Alex vtírá do mysli tak jsem se jí podvolila.
Zlobil se... řekla
Zlobil?! Slabé slovo, ten doslova zuřil a až se to dozví strýcové, mamka, tety a garda. Ti nás skalpujou zaživa, řekla jsem a zasmála se.
Pak jsem za nimi vyrazila. Letuška zrovna hlásila, že si máme připnout pásy. Sedla jsem si tedy a čekala na přistání.
Konečně se letadlo přilepilo k zemi. Ne, že bych neměla ráda letadla, ale radši zůstávám pevně při zemi.
Carlisle zamluvil dvě auta pro ně a já s Alex jsme si vzali to naše, které tam pořád ještě bylo.
Naložili jsme kufry a vyjeli. Já jsem u nich jela nejrychleji, ale Emmett s Edwardem nás za chvilku dojeli. Smykem jsem zastavila na parkovišti kousek od vstupu do hradu.
,,Tý jo! Ty jsi dračice! Takhle nejezdím ani já. Měli jsme co dělat, abychom vás dohnali," řekl Emmett a my se zasmáli.
,,To víš! Musíš mít výkonný auto. Ne takového trabanta," řekla jsem a ukázala na malé auto.
,,No dovol! Nic lepšího neměli. Až se vrátíme do Forks tak ti to ukážu," řekl...
,,Pokud se vůbec vrátíte...," ozvalo se ze stínu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama