Dědička trůnu-13. kapitola

24. prosince 2010 v 10:34 | Rosette
POHLED EDWARDA
Seděl jsem v knihovně a snažil se normálně v klidu číst. Bohužel se mi to nedařilo. Pořád jsem myslel na ni. Na její plné rty, hluboké, čokoládové oči, zaoblenou postavu… Byla všude. Když jsem zavřel oči, viděl jsem ji.
Hrozně mě štval Alec! Jak si může myslet, že je jeho?!! Je má! Teda co to melu! Je jeho! Ne, není! Je! Zatraceně já se v sobě nevyznám! Najednou se ozvaly myšlenky Rosalie.
Edwarde, vím, že ji miluješ a být tebou tak za ní prostě jdu. Neseď tady jak totální tupec, který se zamiloval, ale nemá dost odvahy dát to dotyčné najevo. Je pravda, že ji nemám ráda, ale tvé štěstí je přednější. Hejbni zadkem směrem k jejímu patru, ale dej pozor, abys nepotkal Alexandu, protože ta tě miluje. Hodně štěstí, bratříčku.
Rosalie mi radí, jak na mou Bellu? Ona se snad praštila do hlavy?! Ale má pravdu! Nebudu tady tak nečině sedět a promarnit tak čas, který budu mít se svou láskou! Budu taky někdy záporňák! Prostě ji chci!
Z kapsy saka jsem vytáhl prstýnek. Nosil jsem ho u sebe od doby, co jsem ji potkal. Chtěl jsem ji totiž požádat o ruku. Vyrazil jsem z knihovny do dalšího patra. Běžel jsem upírskou rychlostí, abych tam byl co nejdříve. Nakonec jsem dorazil k jejímu patru. Cítil jsem tady i Alexandrinu vůni, takže mi bylo jasné, že tady je taky.
Došel jsem ke dveřím, kde byl pach nejsilnější a zaklepal jsem…
POHLED ISABELLA
Někdo zaklepal na dveře. S Alex jsme dvojhlasně řekly dále a kdo nevešel. Ten otrava Edward Cullen. Věděla jsem, že ho Alex tajně miluje, i když on šel po mně.
"Tak já vás nebudu rušit," řekla jsem a předem věděla, že mě zastaví.
"Ale ne, naopak. S tebou chci mluvit."
"Dobře, ale bude u toho i Alex."
Slyšela jsem jeho povzdechnutí a tak jsem se na něj nenávistně podívala.
"Dobrá, ale nezlob se pak na mě."
Jen jsem kývla hlavou.
"Víš Isabello, já tě miluji. Od prvního okamžiku jsem tě miloval a milovat tě budu po zbytek mé věčnosti. Vím, že ty to stejné ke mně necítíš, ale po pravdě, je mi to jedno. Moc tě miluji a chci tě. Nevzdám se tě, i když vím, že jsi Alecova. Jednou však všichni budou říkat, že jsi Edwardova, tedy má. A to taky budeš. A proto se tě taky ptám, vezmeš si mě?" zeptal se mě a já ani nevěděla, kde vzal prsten, ale najednou ho měl pár milimetrů od mé ruky jako by věděl, že ho tam za pár vteřin nandá.
Najednou jsem vedle sebe uslyšela vzlyky a rychle se otočila. Přitom jsem mu z ruky vyrazila krabičku s prstenem.
Alex brečela. Ublíženě se na mě dívala a než jsem stačila něco říci, nebyla tam. Věděla jsem, že nemá cenu křičet na ni, ať se vrátí, a tak jsem to ani nedělala. Mé srdce jako by se v tu chvíli rozčtvrtilo. Jednu čtvrtinu mám já, druhou Alec a třetí má sestra. Ani jsem si neuvědomila, že mi po tváři stékají slzy. Bolest v mé hrudi byla silná a tak měla proč.
Krutě jsem se na Edwarda podívala a pak jsem řekla.
"Udělal jsi chybu, když jsi sem přišel. Udělal jsi větší chybu, když jsi mi vyznal neopětovanou lásku, ale největší chyba byla, když jsi mě požádal o ruku. Zničil jsi srdce mé sestry a tudíž i mé. Já bych ti nikdy nepatřila! Nikdy, rozumíš?! Jsi jen odporný upír, který mi nestojí ani za pohled! Vypadni odtud! Vypadni z mého života! Vypadni!" řvala jsem na něj jako smyslů zbavená, ale on zůstal stát u dveří.
"Nevíš, co říkáš. Miluješ mě a víš to. Vezmi si mě."
Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale má ruka vyletěla a vrazila mu facku. Odletěl od dveří a rovnou na schody. Rychlostí větru z nich padal a já se za ním jen krutě dívala. Poté jsem za sebou zavřela dveře a zamkla je. Měla jsem jen pár minut na to, abych si sbalila věci. Volterra se o všem dozví a já nemám moc času na útěk. Vzala jsem si kabelku a do ní hodila kredit karty, doklady a šminky. Bylo mi jedno, že mám na sobě pořád šaty, potřebovala jsem utéct. Nemohla jsem zde zůstat. Alex by nikdy neodešla, jen je někde na hradě. A když je zde ona, nemohu zde zůstat já.
Naposledy jsem se podívala do zrcadla a kapesníkem utřela oči. Bylo v nich tolik bolesti… Najednou jsem uslyšela bouchání na dveře a křupnutí, jak je někdo vylomil.
"Sbohem," zašeptala jsem a použila jednu ze svých mocí.
Lusknutím prstu jsem se přenesla někam, kde to ještě neznám…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama