Tritonova dcera - prolog

28. října 2010 v 13:28 | Rosette
POHLED ROSABELLA


Ahoj!

Mé jméno zní Rosabella. Možná si myslíte, že mám říci ještě příjmení, ale to já nemám. Jsem totiž mořský člověk, pro lidi mořská panna. My příjmení nemáme. Jen jména.

Jsem dcerou krále moří, Tritona. Je to velice milý otec, ale zároveň přísný. Nikdy jsem neměla žádného sourozence a ani mít nebudu.

Vlastně nejsem jen mořská panna, ale také člověk. Mou matkou byla Esme Anne Platt Evenson. S otcem se potkala, když měl práci na souši. Radši jsem se nikdy neptala jakou. Prostě práce na souši u lidí.

Přeměnil svůj ocas v nohy a vydal se za tou neznámou prací...

Tenkrát, jak mi otec vyprávěl, byl vše jiné. Dívky chodily v šatech a muži v sakách a společenských kalhotách. No, a když byl otec u lidí, zaskočil si na trh. Možná si pomyslíte, co dělal král moří na trhu pro lidi, ale jeho zvědavost ho tenkrát přemohla a on se tam vydal. No, a tam potkal matku.

Prý byla krásná a stála u stánku se zeleninou. Na sobě měla krajkované bíle šaty a na hlavě se jí vznášel klobouček. Když pozvedla hlavu setkali se jejich oči a oba dva se v očích toho druhého
topili...

Pak zašli na pár schůzek a má matka se nakonec dozvěděla co je můj otec zač. Ona se s tím, ale vyrovnala velice dobře. Brala ho jaký byl. Milovala ho...

A tak spolu zůstali jen týden a pak táta musel opět jít. Když za ní chtěl opět jít po devíti měsících našel jen její oblečení s její vůní na jejich pláži a v těch věcech ležela zabalená holčička. Já...

Táta tenkrát lidskou zemi zavrhl a mě tam nikdy nepouštěl, ale myslím, že mu došlo, že jednou stejně přijde čas kdy bych měla jít do světa lidí... A ten právě nastal.

Mezi mořskými lidmi a mořskými čarodějnicemi zuří boj...Otec mi neřekl co je jeho příčinou, jen mi řekl, že mně chtějí dostat a zabít. Proto se otec dostal k rozhodnutí, že musím do světa lidí, aby byl jeho následník trůnu, tedy já, uchován při životě.

Musím tedy odejít... Neříkám, že je to zrovna lehké, ale... opustit mořský svět rozhodně chci a zatím stojím.

Toto byla má minulost, ale zpět ke mně.

Jak už jsem řekla, mám jen otce a mé jméno je Rosabella. Všichni mi, ale říkají Bello nebo Rose... Je mi 17, ale jinak jsem starší asi 100 let plus mínus. Má matka je tedy už mrtvá. Když jsem byla malá snila jsem o ,,šťastném návratu" k ní, ale teď vím, že to byla blbost.

Jsem velice krásná. Mám štíhlou postavu, s velkým poprsím. Někdy si myslím, že až moc velký. Jemně zakulacený obličej mi lemují zvlněné hnědé vlasy až po pas. Od pasu dolů mám zelenou ploutev a přes prsa šupinatou podprsenku. Oči mám zlatočokoládové a plné rty jsou krvavě rudé.

Otec říká, že jsem celá po matce, ale já nemohu říci zda je to pravda nebo lež jelikož jsem ji nepoznala.

Mnoho mořských mužů mi slibovali lásku, ale já vždy odmítla. Neměla jsem zájem. Otec se kolikrát zlobil, že jsem si měla někoho vzít, ale vždy to poté přešel.

Mou mocí je, že mé vlasy, nehty, rty a oči se změní do barvy podle mé nálady. Nedokážu to blokovat, ale už jsem si zvykla.

Pak mám také štít. Nikdy jsem ho, ale neroztáhla přes ostatní, to ne. Musíte mi něco dát a já do té věci dám kousek svého štítu a tak proti vám nic psychického nemůže, kromě pocitů… Avšak musíte tu věc nosit stále při sobě.

Nikdy jsem to nedala nikomu jinému než otci. Ten je jediný na kom mi záleží, ale nevěděla jsem, že se to má brzy změnit.

A teď se jako jediná vydávám do nebezpečného světa lidí, ale také upírů, měničů a pravých vlkodlaků. Do světa tam nahoře.

Tam kam mě poslal otec, tam musím jít…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento blog?

Ano 90.3% (121)
Ne 9.7% (13)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama