Tritonova dcera - 2. kapitola

28. října 2010 v 13:38 | Rosette
POHLED ROSABELLY


Pomalu jsme se blížili k menšímu domečku. Jeden z nich, nejspíš vůdce smečky, otevřel dveře a křičel na nějakou Emily, aby přišla dolů .

V tu chvíli i ten, co mne nesl, vešel dovnitř a já spatřila menší kuchyňku. Byla vážně útulná. U nás se nevaří, živíme se různými plodinami moře. Vůbec nevím, jak si zvyknu na to jídlo zde.

Ten urostlý kluk mě posadil na židli. Bylo to velice divné, sedět na něčem, co má jen jedno opěrátko, a tak jsem bohužel po chvilce padala dolů. Naštěstí mě někdo zachytil a posadil mě zpátky.

"Díky."

"Nemáš vůbec zač."

Pak přišla ta žena dolů. Po jejím obličeji se táhly jizvy a i ruce byly zjizvené. Ten muž ji políbil a mně došlo, že se do ní otiskl. Věděla jsem plno věcí kvůli mým učitelům a tátovi.

Znala jsem plno druhů bájných tvorů, a tak jsem věděla i plno věcí o vlkodlacích. Vlkodlaci a upíři mě vždy fascinovali.

"Kdo je tohle?" zeptala se ta dívka, kterou líbal Sam.

"Mé jméno je Rosabella a jsem dcerou krále moří, Tritona," řekla jsem, a tím předběhla Sama, který to chtěl říct za mě.

"Přesně tak. Zachránila Quila před utopením," řekl a to vyvolalo u Embryho a Jareda s Paulem salvu smíchu. Nesmál se jen Sam, Quil a Jacob.

Chápu Quila i Sama, ale Jacoba? A proč na mě pořád tak zamilovaně kouká? Pak mi to došlo.
On se do mě otiskl!

Vykřikla jsem a začala rukami gestikulovat, aby šel ode mě. Kluci na mě jen nechápavě koukali, ale Emily to nejspíš pochopila, a tak řekla.

"Myslím, že bys od ní měl jít radši dál, Jaku. Ona to ví."

"Jo, drž se ode mě dál!"
Jacob to taky pochopil a s bolestným výrazem ustoupil. Pak jsem promluvila.

"Pokud to někomu z vás nedošlo, já tu nezůstávám. Nejsem člověk a po skončení bitvy, odcházím zpět do moře. Tam je můj domov, a tak nechci, aby se na mě někdo z vás vázal, protože to nehodlám dělat ani já."

I když jsem to řekla, nemyslela jsem si to. Chtěla jsem sice být s otcem, ale ne tam žít. Chtěla jsem víc prozkoumat zemi a poznat co nejvíc jejích divů.

"No, víš on je tu trochu větší problém. Když se někdo z nás do někoho otiskne, nedá se to zrušit. A právě Jake se do tebe otiskl. Cítí tak potřebu tě chránit a žít s tebou," vysvětlil Sam a já myslela, že ho přetrhnu.

"Jenže, to by měl cítit i ten druhý. A já to rozhodně necítím. Otec mě sem poslal, abych zde byla v bezpečí a ne, abych se zamilovala do nějakého kluka, kterého ani neznám." Na konci jsem už křičela.

"Prosím, pojď si se mnou promluvit," řekl Jacob a já se na něj naštvaně podívala.

"Neumím chodit!"

"Tak já tě vezmu," řekl a chystal se mě zvednout.

"Co jsi nepochopil na slovech ,drž se ode mě dál'?" zeptala jsem se jízlivě a on jen ustoupil. Teď se do toho vložila Emily.

"Kluci, jděte pryč. Já zde budu s Rose a naučím ji pár věcí. Pokud se mi to podaří, tak i chodit," řekla a gestem ruky je všechny vyhodila ven. Pak se její pozornost stočila na mě.

"Pojď, pomůžu ti nahoru a tam se umyješ a převlékneš. Pak se budeš učit chodit."

Pomohla mi se zvednout a podepřela mě. Pomalu jsme vystoupaly schody a ona mě vzala do koupelny. Byla to prostorná koupelna s vanou v rohu. Posadila mě na okraj a začala napouštět vodu.
Pak mi došla pro věci a ručník. Položila je vedle vany.

"Zvládneš se umýt, že?" zeptala se, když byla vana skoro plná.

Nebyla jsem si tím jistá, ale kývla jsem, že ano. Usmála se a odešla.

Pomalu jsem se opřela o ruce a vlezla do vany. Voda mě příjemně hřála a to se mi líbilo. Poté jsem
našla šampon, a tak jsem si dala trochu na vlasy. U nás jsme to neměli, ale učitelé mě před mím odchodem naučili všechny zvyklosti a řekli mi, jak vypadají různé věci a co se s nimi dělá.

Hlavu jsem si poté umyla vodou. Se smíchem jsem si hrála s tou pěnou. Najednou se ozval hlas Emily.

"Dobrý, Rose?"

"Jo! Super," řekla jsem a dál se smála.

Pak jsem ještě našla mýdlo, a tak jsem si umyla tělo. Když jsem si byla naprosto jistá, že jsem umytá, vstala jsem a pomalu se snažila udržet rovnováhu. Naštěstí se mi to povedlo a já dokonce dokázala vylézt ven na kobereček.

Sáhla jsem po ručníku a začala jsem se utírat. Když jsem už byla suchá. Převlékla jsem se do nádherných šatů. Vůbec jsem netušila kde je Emily vzala, ale líbily se mi.

Na poličce jsem uviděla kartáč, a tak jsem si začala česat vlasy. U nás jsem kartáče neměli, česali jsme se mušlemi, které měly zabroušené ostny. Byly hrozně hezké.

Poté jsem se podívala do zrcadla. O tom mi vyprávěl táta. Vždy prý pozoroval, jak se maminka česala.

Zhodnotila jsem svůj vzhled a musela jsem uznat, že vypadám nádherně. Pak mi to došlo. Udělala jsem pár kroků, aniž bych spadla. Vypadá to, že se lepším.

Zkusila jsem ještě dojít ke dveřím a povedlo se. Přeci jenom nejsem tak blbá, že bych neuměla chodit.

Emily dole šramotila, a tak jsem se rozhodla, že zkusím sejít i schody. Bohužel mi podjela noha a já se řítila dolů.

"Panebože, Rose!" vykřikla Emily a hnala se ke mně.

Já naštěstí byla v pořádku a dokázala jsem se zvednout i bez její pomoci.

"Promiň, něco jsem zkoušela."

"Neomlouvej se, ale příště to nedělej. Ty jsi zkoušela chodit, že?"

"Jo a taky jsem pár kroků udělala, ale ty schody mi nešli," řekla jsem a omluvně se usmála.
"To nevadí. Ty šaty ti hrozně sluší. Já jsem si je koupila, ale pak už jsem je nenosila. Tobě teď poslouží dobře. Nechej si je."

"Děkuji" řekla jsem a ona mi pomohla dojít až k židli. Posadila jsem se.

"Nemáš za co, Rose," řekla a přešla k loupání brambor, které ležely kousek ode mě.

"Poté se spolu budeme učit chodit a já tě naučím ještě plno dalších věcí," řekla a usmála se.

"Dobře," řekla jsem a v tu chvíli mi došlo, že Emily jsem si oblíbila.

Pro tuto chvíli zůstanu zde. V La Push…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 schuchinka schuchinka | 16. května 2011 v 14:50 | Reagovat

toto je velmi velmi velmi krasna kapitolka!!! ak by sa dalo poprosila by som velmi pekne o dalsiu....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama