Giving up singing? Never in my life! - prolog

28. října 2010 v 11:56 | Rosette
PROLOG



Dívka seděla u okna a plakala. Už měla dost toho strachování o bratra, když byl venku se smečkou, které velel. Už měla dost toho života zde, kde se to hemží upíry. Už měla dost svého života zde.


Nedokázala vydržet ten nátlak udržet tajemství. Milovala zpěv, ale nikdy nezpívala. Byla krásná, ale nikdy to nebrala jako výjimečnost. Ona byla výjimečná něčím jiným, což pro ni znamenalo prokletí. Měla být vlkodlakem. Jenže ona po ničem takovém netoužila.


Se smutnou tváří ulehla do postele. Po pár minutách usnula a ani nevnímala cvaknutí dveří okolo tří hodin ráno, když se její bratr vrátil domů.


Probudila se brzo ráno s vědomím, že dnes nemusí do školy. Byly prázdniny. Vstala a skoro zapomněla, že včera plakala skoro celou noc. Připomnělo jí to až okno, vedle kterého stála židle.


Zamračila se a narychlo se převlékla do oblečení, které měla do města. Seběhla schody a chystala se jít na nákup. Jenže ji zastavil známý hlas.


"Kampak jdeš, Bell?"


"Na nákup, Same," řekla s úsměvem.


"Hmm… Radši nechoď. Poblíž se potulují upíři a my je včera nezabili. Nebyli jsme dost rychlí," řekl a smutně se na Isabellu zadíval.


"Ale, Same, mně nic neudělají a ještě k tomu nám dochází zásoby jídla."


"Ne, už jsem řekl. Nikam nejdeš," řekl teď už naštvaně.


"Není to náhodou moje věc kam jdu?!" odpověděla dívka tentokrát stejnou mincí.


"Ne, není. Jsem pořád starší než ty a tobě ještě k tomu není 18 let."


"To mi je jedno! Já nehodlám potom poslouchat, že máš hlad."


"Isabello, už jsem řekl, že zde zůstaneš! Tak mě laskavě poslechni a jdi se nahoru převléct!" řekl zuřivě.


"Víš co, Same? Já toho mám dost! Nikdy jsem ti to nechtěla říct, ale vypadá to, že budu muset. Nesnáším to, že jsi vlkodlak, nesnáším ten strach, že tě můžou zabít stejně jako tátu. Nenávidím to, že musíme navždy být tady a nechci tady zůstat. Nikdy bych nechtěla stát se vlkodlakem a já vím, že ty se mě na to snažíš připravit, ale já najdu něco, jak se jím nestát! Nechci smrdět upírům! Nechci je zabíjet! Chci normální život, kde nemusím pořád dělat to, co se ode mě očekává! A víš co? Odcházím!"


"To nemůžeš! Nejsi plnoletá!" zařval naštvaně Sam a Isabelle bylo jasné, že jeho trpělivost je u konce. Začal se příšerně třást.


"Nemůžu? Tak sleduj!" řekla a popadla svou peněženku, ve které byla i karta s penězi. Poté si vzala klíče od svého starého auta a mobil.


Vyběhla ze dveří a věděla, že má jen pár minut, než za ní poběží bratr. Tentokrát už ve vlčí podobě.


Ona však byla rychlejší. Nasedla do auta a právě, když vybíhal vlk, se rozjela. Dala na nejvyšší rychlost a jela…


Vlk se ji pořád snažil dohonit, ale pak přestal a ona se naposledy podívala do jeho smutných hnědých očí.


Nezastavila však, přidala na plynu a rozjela se tou největší rychlostí jakou mohlo toto auto jet.


Právě opustila ty, které tak dobře znala, a které milovala, ale bylo to lepší. Věděla, že poblíž je už smečka, protože náhle uslyšela táhlé bolestné zavytí několika vlků…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké téma máte radši?

Harry Potter 60% (30)
Twilight 40% (20)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama