Dědička trůnu-4.kapitola

31. října 2010 v 16:04 | Rosette
Pohled Isabelly
Ráno jsem se probudila docela brzy, alespoň pro člověka. Pro mne, ale ne. Jsem poloupír a ten spí jen málo. Dnes jdeme poprvé do školy a já se bojím. Nevím proč, ale mám pocit, že se stane něco hrozného. Kéž bych měla Alicino vidění. Nechápu proč mě Alex včera přerušila. Mohla jsem už jejich moc mít. Ale teď?
Převlékla jsem se do krátkých vyzývavých šatů se střevíci a sešla dolů. K snídani by jsme mohli mít vajíčka. Je to jediné co zde máme takžemusíme na nákup. Možná bychom mohli také nakoupit šaty. Uvidíme. Teď je hlavní škola.
,,Alex!" zavolala jsem do útrob domu.
,,Ano?"
,,Musíme do školy!"
,,Už letím." řekla a byla u mě a já jen zakroutila hlavou.
,,Takže teď ti vysvětlím co jsme. Jsme obě dvě sestry a je nám 17. Otec je ve Francii jako obchodník a vůbec se o nás nezajímá. Matka pracuje v Phoenixu a poslala nás sem na naše přání, abychom zde mohli být. Ve Phoenixu nás to nebavilo a ona k nám párkrát přijede. Samozřejmě to bude někdo z gardy nebo mamka i když pochybuji, že by ji pustily. Souhlas?"
,,Jasně." řekla.
,,Mimochodem s těmi Culleny moc nemluv. Přeci jen je moc neznáme a ten Jasper vypadá, že by nás nejraději zabil."
Nastoupili jsme do mého autíčka a vyjeli. Za chvíli jsme byli u školy, ale nikdo tam nebyl. Skvěle. Alespoň se můžeme jít přihlásit bez různých pohledů. Proč musíme být krásnější než upíři?!
Vešli jsme do kancláře a ta paní na nás zůstala zírat.
,,Dobrý den. Já jsem Isabella a toto jemá sestra Alexandra. Jsme dcery pana Volturiho.Myslím, že by jste nás zde měla mít." řekla jsem když se k ničemu neměla.
,,Jistě drahoušci. Jen kdybych našla své brýle." řekla.
Ježiši ta bude hloupá. Vždyť je má na hlavě. poslala mi myšlenku Alex.
Souhlasím.
,,Máte je na hlavě." řekla jsem a usmála se.
,,Chtěli jsme také mít co nejvíce hodin spolu."
,,Aha, to je mi líto, ale asi dvě máte rozdílně."
,,To nevadí." řekla Alex.
,,Tak tady máte rozvrh a tady bych potřebovala, aby vám to vaši učitelé podepsali." řekla.
,,Jistě děkujeme." řekla jsem a odcházeli jsme.
Vyšli jsme na parkoviště a tam už bylo plno. Všichni kluci na nás koukali chtivě snad i toužebně a holky závistivě. Myšlenky byly tohoto typu:
Ty holky vypadají k nakousnutí.
Tu hnědovlásku dostanu.
Další holky a krásnější než Cullenovi. Jednu z nich musím mít!
Ty v pohodě dostanu. Do měsíce jsou v mý posteli.
Odporné. Došli jsme k autu a vytáhli si věci.
,,Pojď Alex půjdeme. Tohle bych už nevydržela." řekla jsem a vypla schopnost čtení myšlenek kterou jsem měla jako Edward.
Celý den ve škole proběhl v klidu jen kdyby nás pořád kluci neobtěžovali nabídkami na rande. Hrůza. Konečně přišel oběd. Sedli jsme si k vzdálenému stolu a k našemu štěstí seděli Cullenovi hned u vedlejšího. Jeden z nich se chtěl k nám podívat a zeptat se na něco tak jsem raději vzala Alex a utekla s ní k autu a odjeli jsme domů. Nikdo přece neví co od nich čekat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama