Dědička trůnu-3. kapitola

31. října 2010 v 16:01 | Rosette
Pohled Isabelly
Jeli jsme taxíkem ve kterém byl opravdu příšerný vzduch a taxikář ukecanější než kdokoli jiný na světě. Párkrát si představoval tak odporné věci, že se objevil můj Volterský výcvik a chtěla jsem ho nakopat, ale Alex mě vždy zastavila. Mezitím jsem přes nás přetáhla štít. Co kdyby nás Alice viděla nebo tem Edward slyšel pomocí myšlenek?
Pomalu jsme dojížděli k domu a taxikáři poskočilo srdce tou krásou, ale to jsem už byla ohromená i já. Byl to dvou patrový dům vypadajíc stylově a zároveň starobyle. Opravdu překrásný.
,,Nechcete pomoc při odnášení kufrů, slečinky?" zeptal se nás taxikář.
,,Ne. Tady máte peníze a teď prosím jděte. Mimochodem děkujeme za svezení." řekla jsem mile.
Jen kývl a pomalu začal odjíždět. Na můj vkus až moc pomalu.
***Mezitím u Cullenů***
Pohled Alice
Dostala jsem vizi.
Byla tam dívka v černém plášti, opravdu překrásná. Její krása se mohla měřit s Rosaliinou a jednoznačně by ji převálcovala. Za ní se objevila další. Krásnější než ta první, ale se stejnými rysy. Sestry. Jejich pláště vlály ve větru, který vycházel od letadla. Byly va Forks.
Pak vize skončila a mne bylo jasné kdo ty dívky jsou. Volturiovi. Podívala jsem se kolem sebe. Stála tam má rodina v očích otázky.
,,Volturiovi." řekla jsem sotva slyšitelně pro lidský sluch, ale pro nás to bylo normální.
,,Cože?!" zeptal se zděšeně Edward a já jim začala líčit svou vizi.
,,Byly to dvě dívky. Vystupovaly zrovna z letadla. Byly opravdu krásné. Až moc. Jejich krása převršovala tu upírskou. Byly ve FORKS. " řekla jsem zkráceně.
,,Takže oni tady jsou Volturiovi?" zeptala se zděšeně Rose, kterou objímal Emmett.
,,Ano." řekla jsem, ale to už jsem dostala další vizi.
Ty dvě dívky u krásného domu. Ta krásnější platí taxikáři a odchází spolu s tou druhou do domu.
,,Ony zde mají dům." řekla jsem.
,,No to je skvělé. Co tady mohou chtít Volturiovi? A bydlet tady? To je blbost Al. Nejspíš si to blbě viděla." řekla Edward.
,,Cože? Ty si mě dovoluješ obviňovat, že mám špatné vize?!" obořila jsem se na něj.
,,Promiň. Tak jsem to nemyslel." řekl a usmál. Takže moje naštvanost byla hned pryč a úsměv jsem mu oplatila.
,,Co kdyby jsme se na ně šli podívat. Pozdravit je a zeptat se co chtějí. Ty přece Alice víš kde bydlí, ne?" zeptal se mě.
,,No, nejsem si jistá, ale bylo to v lese takže to mohl být jedině ten dům, který dostavili asi před týdnem. Je to asi 20 km od nás."
,,Tak to by šlo. Jdeme je navštívit." řekl Carlisle a všichni jsme se rozeběhli ven směrem k tomu novému domu.
Nevím proč, ale měla jsem takové divné tušení...
***U Isabelly a Alex***
Pohled Isabelly
V rychlosti jsme si vybalily a sedli si k jídlu. Náhle, ale zazvonil zvonek. Upíři. Podle pachu to byli zajisté oni.
Takže Cullenovi. poslala jsem myšlenku Alex a obě dvě jsme šli otevřít.
Otevřela jsem dveře. Stálo tam sedm andělů a mě bylo hned jasné, kdo je kdo. Zírali na nás jako na zjevení. No jo, krása.
,,Dobrý den. Pojďte dál." řekla jsem.
,,Dobrý den my jsme..." řekl vyšší blonďák
,,Cullenovi. My víme. " řekla jsem a usmála se na ně.
Vstoupily a já koukla na Alex. Zírala na toho posledního jako na boha, ale ten koukal na... mě?! Ježiši to budou problémy.
,,Posaďte se." řekla jsem.
Jen co dosedli, natáhla jsem ruce, abych jim vzala moc na otcův rozkaz, ale Alex jen zakroutila hlavou.
Proč?
Počkej ještě. Kvůli mě.
Dobře.
Stále jsem ji nechápala, ale bylo mi to jedno. Ona mi to pak vysvětlí. Usedly jsme na druhou sedačku.
,,Tak copak potřebujete?" zeptala jsem se.
,,No vy jste Volturiovi a nás by docela zajímalo co tu chcete." zeptal se ostře Jasper a vysloužil si tak od toho malého elfa pohlavek.
,,Chtěli jsme zde na chvíli zůstat." řekla jsem.
,,Aha." řekl ten nejstarší Carlisle.
,,Dobře. Budu mluvit já a nepřerušujte mě. Jasné?" zeptala jsem se.
Všichni kývli.
,,Jsme z Voltery, ale už nás to tam nebavilo tak jsme řekli, že půjdeme na chvíli "do světa". Vybrali jsme si Forks. Chceme zde žít a chodit na střední školu. Obě dvě jsme poloupírky, protože jsme zamítli to, že bychom byli upíři. Jsme sestry a velmi mocné. Jsme taky vegetariánky jestli to tak mohu říct. Nechci, aby mezi námi byly rozpory, protože vám nechceme ublížit." dokončila jsem svůj proslov.
,,Ublížit, jo? Fakt směšný..." chtěl ještě něco říct, ale já mu gestem ruky do pusy vrazila jablko. Všechny oči se stočily ke mě.
,,Vážně si myslíš, že nejsme nebezpečné?" zeptala jsem se ho.
,,Hmm... asi jste. A jakou máte moc?" zeptal se dychtivě.
,,To vám bohužel nesmíme říct. Ledaže by jste na to přišli sami. Zkuste to." řekla jsem a usmála se.
,,Bohužel, ale musíme jíst a spát takže vás prosím, odejděte. Zítra se myslím uvidíme ve škole." řekla jsem a podívala se na Alici, Jazze, Rose, Emma a Edwarda.
,,Ne. Zítra bude svítit slunce." namítla Alice.
,,Věř mi, nebude." řekla jsem a otevřela dveře když odcházeli.
,,Nashledanou."
S Alex jsme se najedli a šli spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama