Dědička trůnu-2.kapitola

31. října 2010 v 15:55 | Rosette
Pohled Isabella
Vešla jsem do pokoje, abych se převlékla jelikož společenské šaty potřebovat nebudu. Koukla jsem na postel a to co tam bylo mě opravdu udivilo. Ležel tam cestovní kufr plný oblečení a potřeb. Na něm ležel lísteček.
Bells, spolu s Jane jsme byli nakupovat a poté jsme to tobě a tvé sestře zabalily. Máš zde i připravené věci na sebe. Nezlob se. Alespoň můžete vyjet dříve když chcete tolik tu svobodu. Mám tě ráda! Máma
PS. Měl by to být přesně tvůj styl.
Mamka. Jak jinak? Plno upírů o ní říká, že je zlá, ale to není pravda. Volturiovi přece musí dosáhnout autority u každého upíra, ne?
Oblékla jsem se do krátkých šatů a do bot které měli asi 10 centimetrový podpatek. Nějak moc mi to nevadilo protože jsem si na to od mala zvykla a každý den jsem je nosila. Někdy to bylo i horší.
,,Demetri!" zavolala jsem.
,,Ano Bello?! zavolal přes dveře.
,,Vstup prosím." požádala jsem ho jako kdyby to nebylo nad slunce jasné. Vstoupil a podíval se na mě.
,,Prosím odneseš můj a sestřin kufr do auta až přijede?"
,,Jistě." odpověděl a já mu gestem ukázala, že je to vše.
Kufr jsem dala na zem a svalila se na postel. Náročný den a to ještě ani není odpoledne. Po chvíli jsem usnula.
,,Bells no tak Bells vstávej!" slyšela jsem ve spánku.
Pomalu jsem otevřela oči, ale prudké světlo mě oslepilo a tak jsem je hned zavřela.
,,Bellinko."
Konečně se mi podařilo otevřít oči aniž by jsem je musela opět zavírat.
,,Ahoj." řekla jsem Alex, mé milované sestřičce.
,,No konečně. Už se tě snažím probudit nejméně půl hodiny. Kufr už máš v autě a za chvíli odjíždíme. Táta nás potřebuje v pracovně takže pojď." vychrlila a táhla mě ke dveřím.
,,Myslím, že se s námi chce jen rozloučit tak mi prosím přestaň mačkat ruku." řekla jsem jí před tátovou pracovnou. Kývla jsem Jane na znamení, aby nás pustila dovnitř a ona konečně otevřela.
,,Princezny!" řekl táta na přivítanou a objal mě a pak Alex.
,,Tatínku copak potřebuješ?" zeptala jsem se ho protože i přes slova, která jsem řekla sestře jsem nevěřila, že se chce jen rozloučit.
,,No chtěl jsem se s vámi rozloučit. To se snad smí ne, Bell?" řekl a próhledl si mne zkoumavým pohledem.
,,Tati nehraj to na mě. Jen tak nám řekneš, že můžeme jed z Voltery a ještě k tomu hned víš kam? To se ti nepodobá.
,,Tak to řekni." vybídla jsem ho.
,,Dobrá Bells. jsi velice všímavá někdy až moc." zabrblal a odešel si sednout.
,,Mám pro vás pár úkolů. Ve Forks bydlí i další rodina upírů respektivě vegetariánů." řekl a mi se na sebe s Alex podívali.
,,Cullenovi, otče?" zeptala jsem se.
,,Ano, přesně ti. No a Bell ty máš za úkol vzít si jejich dary protože tam jsou opravdu pozoruhodné jako třeba čtení myšlenka nebo vidění do budoucnosti. Jinak si tam můžete užívat." dořekl.¨
,,Tati?! To není vše!" řekla jsem rázně.
,,No dobře máte zaúkol je dovést na tu slavnost mých narozanin. to pro mě uděláte, že?" řekl a podíval se na nás.
,,Samozřejmě." odpověděli jsme unisimo.
,,Tak si to užijte a vraťte se brzy. Také chci aby jste nám alespoň jednou týdně volali. Pa." řekl a my odcházeli rozloučit se s ostatními.
V sále jsme potkali strýčky a tak jsme se s nimi rozloučili jen narychlo protože jsme pospíchali aby jsme ztihli letadlo jelikož nás Aro zdržel až moc dlouho. Cestou jsme pak potkali ještě Aleca, Jane, mamku s tetami, Felixe, Demetriho a samozřejmě jsme se rozloučily i s Giannou. Nakonec jsme konečně nasedli do auta, které nás dovezlo na letiště.
Vzala jsem si tedy spis Cullenů, který nám dal táta a pročítala si to. Bylo tam vše o nich: Jakou mají moc, jak dlouho jsou upíři prostě vše.
Tak těšte se Cullenovi Isabella a Alexandra Volturiovi přijíždí. pomyslela jsem si a zasmála jsem se nad tím spolu s Alex protože jsem jí to poslala.
Konečně jsme přiletěli do Seatlu odkud nás autem vzali na cestu domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama