10 bílých tygrů - prolog

28. října 2010 v 13:54 | Rosette
ANABELLINY MYŠLENKY
S bratry jsem právě byla v našem sídle. Žádné nebezpečí jsme ani jeden necítili a tak jsme měli chvilku volna. Amulet měl právě na starost můj nejstarší bratr Simon, který ho bral jako... nevím jak to říct, ale asi jako boha. Já ho nesnášela. Byl to přece jen pitomý amulet s mega mocí.
Já radši běhala po venku s kamarády, ráda jsem byla královnou večírků... Né sedět doma a čekat až přijde nebezpečí, abychom ochránili amulet... To jsem nikdy nechtěla, a do svých navždy osmnáctin jsem o něčem takovém ani nevěděla. Tenkrát jsem byla nezkrotná i když to jsem pro bratry i teď, takže já se neměním. To jen můj život...

POHLED ANABELLY
Najednou jsme uslyšeli ránu a hned nám to došlo. Někdo vyrazil bránu.
,,Jak to, že jsme nikdo nic necítil!," zařvala jsem hystericky...
,,Nevím..." odpověděl Eric, jeden z mých starších bratrů.
Najednou do dveří vtrhl Simon.
,,Upíři vyrazili bránu. Jsou to Volturiovi. Ti s těmi talenty. Musíme dostat amulet do bezpečí."
Už zase. Ten pitomej amulet. Amulet, amulet, amulet. Co takhle život! pomyslela jsem si zahloubaná do svých myšlenek. Jenže pak mně z nich vytrhla Simonova věta.
,,Amulet musí někdo z nás odnést a ten někdo bude Anabell, naše nezkrotná sestřička," řekl a všechny pohledy se upnuli na mně.
,,No to si děláš srandu, ne? Proč bych já měla objetovat život kvůli... Víš co, nikdy jsem vám to nechtěla říct, ale já ten amulet nenávidím! Nesnáším ho. Je to jen stupidní blbost, kvůli které naše rodina objetovala své životy! Já dříve byla nespoutaná, vymetala jsem večírky... do doby než otec zemřel a chyběl jeden člen. Ne! Já o něj nemám zájem. A jestli mi ho dáš tak s ním uteču a jakmile potkám prvního upíra kterej po mně bude chtít vyjet, aby dostal tu pitomost, dám mu ji!" Dokončila jsem svůj dlouhej proslov a svým pohledem zdůraznila, že to myslím vážně.
,,No, to si děláš srandu, sestřičko, že ano?!" vyjel po mně Michael.
To jsem to nezdůraznila dost jasně nebo je tak blbej?!
,,Já to myslím vážně. O tuhle pitomost nemám zájem a nikdy ho mít nebudu. Je vás ještě devět! Dejte ho někomu jinému," řekla jsem a svá slova namířila na Simona.
,,Ne! Budeš to ty! Jinak..."
,, Jinak co?! Myslíš, že mně k tomu takto donutíš? Trhni si nohou Simone! Já mám svůj vlastní život, který chci žít bez toho, že bych byla bez nějaké končetiny a ještě k tomu na krku mít nějakou stupidnost. Vážně si trhni nohou!"
Byla jsem naštvaná. Kdo mi má co říkat co mám dělat? Je mi osmnáct!
,,Myslím, že to řekla dost jasně. Naše nespoutaná a nezkrotná sestra se opět projevila. Co uděláme, teď? Jsem sice v místnosti, kam se tak rychle upíři nedostanou kvůli magii, ale přeci jen do deseti minut jsou zde," řekl Dominic zkráceně Domin.
,,Nevím, co budeme dělat. Amulet nám nepomůže a Bella taky ne, jak vidíme," řekl Simon a já se sladce usmála a vítězně pokývala hlavou.
Najednou se však stalo něco, co se podle mně ještě nikdy nestalo. Amulet se vznesl ze Simova krku a zamířil vzduchem ke mně. Zděšeně jsem vykřikla.
,,Vypadni ode mne. Já tě nechci! Jsi jen stupidní, blbá, nic neumějící blbost! Blbost, blbost, blbost!" řvala jsem jak s prominutím debil.
Jenže on mně neposlechl. Pořád se blížil směrem ke mně a já začala pomalu ustupovat. Koutkem oka jsem viděla jak se bratři usmívají a já už nevěděla jak dál. Najednou mi svitla naděje. Kousek ode mně byla ve vitríně rodinná kronika. Když jsem se k ní přiblížila, nejspíš bratrům došlo co chci udělat, ale bylo pozdě.
Loktem jsem bouchla do skla a ono se rozbilo. Pak jsem skoro nemožnou rychlostí, vytáhla knihu a začala s šermovat proti té blbosti. Po chvíli se mi povedlo ji odpálkovat na bratry.
,,Co si myslíš, že děláš, Anabello?" zařval na mne Simon když šetrně zvedal amulet.
,,No, rozbila jsem vitrínu s kronikou, abych se mohla bránit a povedlo se mi odpálkovat létající stupidnost. Takže přesně to co jsem říkala," řekla jsem a sladce se usmála.
,,Jo a taky se ti povedlo, že krvácíš, že?" řekl Damien.
,,Cože?!" vykřikla jsem hystericky a běžela k zrcadlu.
To nemůže být pravda. Nemohla jsem si poškodit svou krásu.
Byla jsem totiž velice krásná. Mohla jsem se rovnat s upíry možná i víc.
Podívala jsem se do zrcadla a pečlivě se zkoumala. Nakonec jsem došla k závěru, že nikde nic nemám. Naštvaně jsem se otočila a chtěla něco říct. Jenže v tu chvíli mi na krku přistálo něco těžkého a mne hned došlo co to je. Ta stupidnost.
,,Tak myslím, že je to vyřešené. Damiene ty nikdy nezklameš, že?" řekl Simon a já ne ně nenávistně pohlížela.Tu stupidnost musíš mít na sobě alespoň týden, aby sis ji mohl sundat. No, a já teď musím ten týden čekat.
Dobře, když oni takto ta já jinak. pomyslela jsem si a vydala se směrem ke dveřím do kterých naráželi upíři.
,,Co to dělá?" Slyšela jsem za zády hlas svého nejmladšího bratra Arona.
Hned to všem došlo a byli u mně.
,,Co si myslíš, že děláš?" Vyjel po mně Simon.
,,Jdu k Volturiům, ne?" řekla jsem jako by nic.
,,Bell, já vím, že ten amulet nesnášíš, ale prosím, teď s ním uteč a ochraň ho. Je to důležité. Moc tě prosím," řekl a já cítila, že mé barikády proti bratrům ochabují.
,,Ale proč zrovna já?" zeptala jsem se ublíženě.
,,Protože se jako jediná z nás neposlušná, nespoutaná a nezkrotná. Nikdy si nikoho neposlouchala, ale udělej to alespoň pro jednou. Jeď do Forks. Tam tě hledat nebudou a máme tam sídlo. My za tebou do měsíce přijedeme."
,,Slibuješ?"
,,Ano slibuju. Hlavně už běž, sestřičko."
Já jen kývla a na všechny jsem se usmála.
,,Ať vás nevidím naposled," řekla jsem, když jsem vyskakovala z okna.
Jemně jsem dopadla a přeměnila se v tygra.
Rozeběhla jsem se vstříc novému osudu vědoma toho, že své bratry možná už nikdy neuvidím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké téma máte radši?

Harry Potter 60% (30)
Twilight 40% (20)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama