10 bílých tygrů - 2. kapitola

28. října 2010 v 13:59 | Rosette
Pohled Anabelly
Hlasitě jsem zalapala po dechu, a ani ti upíři nezůstali pozadu. Každý z nich přehazoval pohled na něj a zpátky na mě.
"Jaspere?!" Můj hlas vyletěl o několik oktáv výš, ale stále zněl jako symfonie.
"Anabell, jsi to vážně ty?" řekl a já kývla. Jedním krokem se ke mně přiblížil, ale já ustoupila a tvrdě řekla.
"Jaspere, nepřibližuj se ke mně. Zradil jsi nás v boji a to se nedělá. Vlastně se to nesmí. Naše přátelství zmizelo ve chvíli, kdy jsi ty zbaběle opustil bitvu, která stála život ty, kteří bojovali po našem boku." Ublíženě se na mě podíval, ale ustoupil.
"Je mi to líto…" řekl a chtěl něco dodat, ale já ho naštvaně přerušila.
"Lítost je slabost. Nenávist vyvolává pomstu a za tu jsme bojovali. Ty jsi byl slaboch, a tak jsi nedokázal bojovat s námi. Odešel jsi. My však vyhráli! Ne ty, ale my. Ty jsi poražený. Vyhnanec."
Neskutečně mě bolelo mu toto říkat, ale byla to pravda. Zradil nás. Obrátil se proti nám…
"Já jsem vás nechtěl opustit, Anabello! Musel jsem jít za svým osudem!" řekl a přivinul si k sobě malou upírku, která vypadala jako elf.
"Možná nechtěl, ale opustil! Kvůli osudu! My, kteří tě naučili, jak máš žít. Dali ti většinu rad, jak
bojovat! Ty jsi opustil! Jen kvůli osudu. Dovol, abych se zasmála, protože se divím, že zrovna tobě záleží na osudu. Vždy jsi byl magor do bitev a zbouchne tě nějaká malá upírka?!" Udiveně a zároveň podrážděně jsem kroutila hlavou.
"Není to žádná malá upírka!" zařval Jasper a pokračoval.
"Nikdy jsem netušil, jaká vlastně jsi, Anabell, ale teď mi to došlo! Jsi zlá! Příšerná mrcha. Tvá krása je výsostná, ale ty ji bereš jako svou přednost, kterou taky je, ale neměla bys ze sebe dělat něco, co nejsi. Uvnitř jsi totiž hodná holka, která jen potřebuje pozornost," dokončil svůj monolog a já přemýšlela nad jeho smrtí. Nikomu, kromě jeho rodiny by to určitě nevadilo. Je to jen zrádce a vyhnanec. Nakonec jsem se rozhodla pro slovní hříčku. Řeknu mu z plných plic, co si o něm myslím.
Mně nikdo nebude říkat, že jsem hodná holka, protože to rozhodně nejsem! Možná bych mohla i trochu zalhat, abych mu dokázala, jaká jsem svině.
"Víš, Jaspere, můžeš si myslet, co chceš, ale já vím své. Jsi lhář, který miluje boj. Učili jsme se spolu bojovat. Já tě poté naučila pár svých kroků, jako člověk a nakonec bylo jasné, že se dáme dohromady," řekla jsem a otočila se k ostatním upírům, hlavně k té jeho "lásce" a než stačil něco namítnout, pokračovala jsem.
"No, a taky se to stalo. Bylo to krásné, Jaspere. Vážně nádherné. Poprvé, jak jsme se milovali…"
Slastně jsem vzdychla a koutkem oka jsem viděla, že se od něj ta malá upírka odtáhla se zděšeným
výrazem ve tváři.
"No nic. Myslím, že teď bys chtěl soukromí. Dala jsem tvé rodině hodně námětů k přemýšlení a nesnaž se zatajovat. Je neoklameš. Možná bychom si to mohli někdy zopakovat," řekla jsem a mrkla na něj, ten na mě ale vyjel.
"Ty! Ty malá mrcho!"
"Taky jsem vás ráda poznala. Myslím, že se ještě uvidíme." S mrknutím jsem se opět přeměnila a nechala za sebou rodinku upírů, kteří nejspíše dostali infarkt.
Běžela jsem, jak nejrychleji jsem uměla. Právě jsem udělala něco, co bych nikdy neudělala, kdybych měla vedle sebe bratry. Ti by se k Jasperovi zachovali ohleduplně. To však není můj případ. Já jsem zlá, ne hodná holka.
Zalhala jsem Jasperově rodině. Nikdy jsme spolu nespali, a ani jiskřičky lásky nikdy nepřeskočily. Byli jsme spíš jako kamarádi, ale to, co udělal při boji s upíry, změnilo vše mezi námi. Tenkrát jsme bojovali proti Drákulovi. Každý si myslí, že je to mýtus, ale není. On doopravdy existuje. Tenkrát jsme ho porazili a on utrpěl veliké ztráty, ale přežil. Skryl se na svůj hrad.
My jsme sice vyhráli, ale polovina našich bojovníků byla těžce raněna nebo dokonce mrtva.
Bojovali jsme po boku upírům, kteří nenáviděli Drákulu. Jasper takový nebyl, ale miloval boje. Několik dnů před bitvou, ale odešel a ani se nerozloučil. Poslední co mi řekl, bylo:
Buď silná, Anabell. Já vím, že ty, to zvládneš.
Tenkrát jsem mu věřila, ale jeho odchod mě ranil. Zpočátku jsem tomu nevěřila, ale když jsem viděla jeho prázdný pokoj, věděla jsem, že je to pravda. Žádný kanadský žertík jeho a mých bratrů, ale holá pravda.
Od té doby jsem nenáviděla upíry, a do bojů se vrhala ještě z větší vervou. Tenkrát jsem zabila nejvíce upírů a sama jsem skončila jen s pár škrábanci. Tak to bylo pokaždé. Bojovala jsem, zabíjela a ničila z čiré nenávisti k tomu, kdo mě ranil. Bojovala jsem s nenávisti k Jasperovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké téma máte radši?

Harry Potter 60% (30)
Twilight 40% (20)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama