10 bílých tygrů - 1. kapitola

28. října 2010 v 13:56 | Rosette
POHLED ANABELLA
Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla. Vítr mě švihal do obličeje, ale mně to nevadilo. Cítila jsem vůni lesa, a to pro mě bylo osvobozující. Už od malička jsem milovala les. Jeho vůni, šustění listí...
Teď jsem však utíkala před nebezpečím, které stíhalo amulet. Chránila jsem ho. Normálně bych se otočila a s radostí vlítla do boje, což bych ráda udělala i teď, ale nemohla jsem. Jen kvůli té pitomé věci na mém krku.
Teď jsem tam nechala bratry, ať se s tím vypořádají sami. Nevěděla jsem, zda budeme zase někdy všichni, jen jsem doufala. Snad...
V tu chvíli se spustilo dohadování mých vnitřních já...
Jo! Nechala jsi je tam a oni teď zemřou!
Říkalo mé zlé já, a pak se ozvalo to dobré.
To není pravda, Bell. Musela jsi je tam nechat pro vyšší dobro.
Tse... Vyšší dobro! Tím myslíš tu pitomost k záhubě světa? Měla bys ses zastavit, Anabello, a dát ji
upírům. Pak by měla tvá rodina konečně klid!
Ne! To nesmíš! Poté by byla snaha celé tvé rodiny i tvých předků na nic! Něktěří za jeho bezpečnost zaplatili životem a teď by to bylo k ničemu!
Jo! Zaplatili životem! Co když se toto stane i jí? Nespoutané dívce, která po tomto nikdy netoužila! Ona chce vymetat večírky, jezdit na motorce, ne ochraňovat něco, co by jí mohlo stát i život!
Ne! To nechce! Ona má být poslušná!
Poslušná? Co to je?! Tuto povahu ona nemá!
Ale má! Vždyť ji právě provozuje.
Smykem jsem zabrzdila. Já a poslušná? To nešlo k sobě. Nikdy jsem nebyla hodná holčička, natož poslušná! Milovala jsem večírky, flirtování s klukama, bary, diskotéky... To vše, jen ne poslušnost.
To musí skončit! Možná mám tento pitomý amulet na starosti, ale nemám za zadkem bratry, kteří by mi říkali, co mám dělat! Jsem volná, což znamená, že můžu klidně jít kam budu chtít, jelikož se to bratři nedozvědí.
Tato myšlenka va mně vyvolala pocit volnosti, a tak jsem se rozaběhla ještě rychleji. Běžela jsem
nevnímajíc čas, jen jsem utíkala ke svému bližšímu já. Tomu, které milovalo svobodu.
Najednou jsem do něčeho tvrdě narazila. Rozhodně to nebyl strom. Ten by se totiž přelomil a nevzal by mě za kůži a nevytáhl by mě do vzduchu. A já se najednou dívala do očí upíra.
Bylo mi nepříjemné, že mě pořád drží za kůži, a tak jsem se po něm ohnala a drápla ho do ruky.
Věděla jsem, že v drápech mám jed, který upíry popálí, když je škrábneme, ale bylo mi to jedno. S úsměvěm jsem pozorovala jak zběsile třepe rukou.
Pak se na mne ale vrhl, a to už se mi zas tolik nelíbilo. Já však měla výhodu, stála jsem u stromu a když po mně skočil, bleskově jsem uhnula a on narazil do stromu.
Svalila jsem se na zem a začala jsem se chechtat.
Najednou na mě však něco skočilo a tím mě i zalehlo. Okamžitě mi došlo, že je to ten upír. Začali jsem se prát. On pěstmi a já drápy a zuby.
Po chvíli jsem ho přišpendlila k zemi. Předníma nohama jsem mu držela ramena a zadníma nohy.
Najednou ztuhl a mně došlo, že tu nejsme sami. Podívala jsem se jeho směrem a spatřila jsem šest
dalších upírů. Naneštěstí živící se zvířecí krví. No, stejně by mě nevysáli.
Pomalu, ale jistě, jsem se začala přeměňovat v člověka. Jsme oblečení. Nechtěla jsem, aby mě ti upíři zakousli. Sice by se nedostali k mému krku, ale přeci jenom.
Měli jsme výhodu nad měniči. I když jsme se přeměnili, byli jsme oblečení.
"Promiň," řekla jsem tomu upírovi pode mnou a slezla z něj dřív, než na mě ta blondýna skočí.
Ten upír na mě jen ztuhle zíral. Nejspíš se divil mé kráse, jak jinak. Každý říkal, že jsem zdědila krásu nějaké bohyně, bohužel si nevzpomínám na jméno.
Otočila jsem se k ostatním upírům a i ta bloncka viditelně zbledla při pohledu na mě. Měla víc nepřirozenou barvu než mají upíři.
Pozorně jsem si prohlédla tvář každého z nich. Ani jeden nevypadal nebezpečně. Najednou jsem se ale zarazila. Jeden z nich mi připadal velice povědomý a myslím, že i on mě poznal.
"Anabell..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakou povídku máte radši?

Život není spravedlivý 37% (17)
Dědička trůnu 63% (29)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama