Život není spravedlivý-1. kapitola

16. října 2010 v 16:43 | Rosette
Pohled Alice
Ten idiot právě odešel. Jak já ho nenávidím. Nechá na ši sestřičku na pospas samotě a utrpení a sám si odejde bůh ví kam. Najednou přišla vize.
Bella vstává a běží lesem. Utíká směrem k domu, vběhne dovnitř vezme si peněženku, doklady a rozbíjí kasičku. Vybere peníze a napíše dopis. Dopis narozloučenou, utíká k autu. Nastartuje a odjíždí pryč.
(Během vize)
Emmett
Co zase vidí? Škoda, že nemám Edwardovu moc. Hodila by se. Kéž by zde byla naše malá sestřička, musí kvůli tomu paku hrozně trpět. Nejradši bych ho uškrtil, za to co jí udělal.
Rosalie
Aha, takže něco vidí. Doufám, že ne nákupy. Třeba Bellu. Byla jsem na ní zlá. Musela tím hrozně trpět.
Jsem příšerná, pořád myslím na sebe.
Carlisle
Co asi vidí? Děje se něco s Bellou? Mojí malou holčičkou? Doufám, že ne. Je ještě tak mladá. Hodně jsme jí ublížily. Nechápu proč musíme odejít. Zničíme ji tím víc než, že kdybychom tady zůstali. Ale Edwarda musíme respektovat...
Jasper
Panebože zklidněte si emoce. Vlny klidu vám nepomáhají tak si je zklidněte sami. Alice, ať ti ta vize skončí a povíš nám co se děje. Vyvoláváš tím hrozné emoce. Já to už nevydržím.
Esmé
Copak se děje? Určitě něco Belle. Musíme tu zůstat, ať si Edward říká co chce. Mojí milovanou dcerušku zde nenechám!!!
(Po vizi)
Bella odchází, ne to není možné! Až teď mi došlo, že všichni stojí kolem mě s nechápavým pohledem.
"Bells odchází, Edward jí hodně ublížil a ona to nezvládla."
"Nechme jí tedy, ale Alice musíš sledovat její budoucnost! Patří přeci jen mezi nás." Řekl po chvíli Carlisle a poslal nás opět balit.
Pohled Belly
Začalo se stmívat a já tady pořád ležím na zemi a brečím. Bello seber se... říkal mi můj vnitřní hlas ...odešli a nechali tě tady, kvůli nim ne truchli jsou to jen upíři. V tu chvíli se mi v hlavě zrodil plán. Uteču někam hodně daleko a budu šťastně žít i bez nich. Najdu třeba i nějaké upíry, kteří mě promění a potom budu zabíjet upíry třeba na rozkaz těch Volturiových. Vstala jsem a rozběhla jsem se k domu díky bohu jsem ani jednou neupadla. Vešla jsem dovnitř vzala batoh a peněženku potom jsem ji otevřela. Kruci! Žádný peníze. Vyběhla jsem nahoru do svého pokoje a rozbila kasičku, vzala jsem její obsah a šla psát dopis.
Milý tatínku!
Neboj se o mě. Odcházím někam kde to neznám, abych na něj zapomněla. Tady mi ho tu všechno připomíná. Každičká kniha, cd, škola prostě vše. Jednou se vrátím a budu s tebou znovu žít, ale teď je to nad moje síly. Slibuji, že ti napíšu. Začnu někde studovat, najdu si práci a až vystuduji navštívím tě a možná jak jsem tady zůstanu. Prosím tě pozdravuj maminku.
Tvá Bella
Napsala jsem to a zabalila ještě kreditku a pár věcí. Mrzí mě, že mu musím lhát, protože už se nevrátím, už nikdy. Teď pojedu do Phoenixu. Tam už matka nebydlí můžu se tam chvíli zdržet, přeci jenom ten byt není prodaný a já tam nějaké peníze ještě mám. Tam jsem si spořila na auto a na dům, snila jsem o tom, že až budu starší mohla bych se odstěhovat, ale mezitím se stalo tohle.
Zkysla jsem v tomhle zapadákově s klukem vlastně upírem, který se semnou vyspal a odkopnul mě.
Hrůza. Teď mám však jistý směr. Směr můj starý domov, Phoenix.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakou povídku máte radši?

Život není spravedlivý 37% (17)
Dědička trůnu 63% (29)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama